Jiří Leschtina: Foldynovo sladké snění, jak radikálové ruku v ruce kráčí do voleb
Na nedávné protivládní demonstraci, organizované předsedou strany PRO Jindřichem Rajchlem, vystoupil jediný zástupce ostatních extremistických partají – Jaroslav Foldyna, zběhlý to sociální demokrat a nyní poslanec za SPD. Den poté v rozhovoru pro iRozhlas vystřelil do světa otázku, která přece jen stojí za pozornost: „Jestli mohla vzniknout vládní pětikoalice, proč by nemohla vzniknout třeba trojkoalice proti nim?“
Čtěte také
Foldyna má na mysli spojenectví SPD, PRO a Trikolóry, jež by napodobilo úspěšný model Fialovy trojkoalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09, která s další, již neexistující koalicí Piráti/STAN, dokázala odstavit od moci Andreje Babiše.
O co tedy Foldynovi jde? Zkoumá, jaké jsou šance na předvolební spojenectví Tomia Okamury a Jindřicha Rajchla (Trikolóra v tom hraje jen zanedbatelnou roli), jež by napomohlo k návratu Andreje Babiše do Strakovy akademie a uchopení vlády v zemi populisty a extremisty.
Samozřejmě je hodně předčasné už nyní spatřovat v Jindřichu Rajchlovi novou hvězdu českého politického extrémismu. Ale i v případě, že tento jistě fikaný právník, bývalý fotbalový bafuňář a někdejší člen Trikolóry, najde své místo ve vyšších patrech krajní pravice, jedno lze předvídat se značnou mírou jistoty: Předvolební koalice mezi Tomiem Okamurou a Jindřichem Rajchlem je v zásadě nemožná.
Vůdce může být jen jeden
Jak Okamurova SPD dlouhodobě zahnízděná v Poslanecké sněmovně, tak Rajchlova rodící se formace mají jedno společné: Obě jsou to protisystémové vůdcovské strany, stojící a padající s osobností lídra. A vůdcem skutečně může být jen jeden a kolem něj se všechno musí točit.
Čtěte také
Potom je ale nepředstavitelné, že by buď Okamura nebo Rajchl ustoupil a přenechal volební lídrovství tomu druhému ve jménu společné kandidátky do nejdůležitějších voleb v zemi. To by v prostředí radikálů a extrémistů bylo vnímáno spíš jako slabost ne-li rovnou jako zrada.
A to je také hlavní rozdíl mezi koalicí Spolu a hypotetickou koalicí radikálů. Většina demokratických voličů přijala kompromis mezi lídry tří stran jako výraz síly a zodpovědnosti. Zatímco v řadách radikálně naladěných voličů by takový kompromis mezi Okamurou a Rajchlem spíš vyvolal zmatek a rozkol. Tím spíše, že to byli hlavně Okamura s Babišem, kdo jim vtloukal v kampani před minulými parlamentními volbami do hlavy, že předvolební koalice SPOLU a Piráti/STAN jsou podvodem na voliče.
Ale je tady zdaleka nejpodstatnější důvod, proč ke spolupráci extrémistů před parlamentními volbami u nás ještě nikdy nedošlo a nejspíše ani nedojde. Štědrý systém státního financování politických stran láká bezskrupulózní typy k zakládání partají coby politických projektů. Vždyť například už jen při zisku tří procent hlasů může dostat strana od státu dobrých patnáct miliónů korun.
Na druhou stranu ložisko, jež mohou političtí byznysmeni na poli extremismu vytěžit, je dost omezené. K dispozici je tak patnáct procent hlasů.
Okamura ani Rajchl tedy nemají jediný důvod se o své zisky z politického podnikání dělit. Tím spíš, že jim v revíru krajní pravice více než kdy jindy hodlá řádit Andrej Babiš.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
