Jiří Leschtina: Fialova vláda by měla vyhlásit bojkot olympiády v Číně
Politický bojkot zimních olympijských her v Pekingu ze strany Spojených států, ke kterému se už připojily Británie, Austrálie a Kanada je spíš symbolickým řešením. I tak ale představuje pro komunistické pohlaváry Číny citelné zesílení tlaku na jejich diktátorský režim.
Právě proto by přistoupení k bojkotu mělo být jedním z prvních kroků i nastupující vlády Petra Fialy.
Česká republika má přičiněním svého prezidenta bohaté zkušenosti s čínskými praktikami neomaleného nátlaku a pronikáním do politických a byznysových struktur naší země.
A jsou to zážitky natolik tristní, že nový kabinet by s diplomatickým zavržením olympiády neměl čekat, jestli se Evropská unie dokodrcá k nějaké společné pozici, po které volá Francie.
Čtěte také
Vždyť čínský vůdce Si Ťin-pching se v utlačování obyvatelstva nebezpečně přibližuje k nejkrutějšímu ze svých předchůdců – Mao Ce-tungovi.
Pronásledováním čínských křesťanů, kterých je v zemi víc než členů komunistické strany. Pokračující krutovládou v Tibetu. Utužováním politických represí, odbouráváním občanských svobod, shromažďovacího práva či nezávislosti médií v Hongkongu.
A hlavně systematickým utlačováním a „převýchovou“ ujgurské etnické menšiny, které nezávislí pozorovatelé už označují za plíživou genocidu.
Poselství demokratickému světu
To všechno je přehlídka hrůz, navozující neodbytné otázky: Není žalostným výsměchem olympijské chartě, jejímu důrazu na lidskou důstojnost a upevňování lidských práv, když je konání olympijských her přiklepnuto státu, který spáchal a páchá genocidu?
Čtěte také
A když už Mezinárodní olympijský výbor, jehož předseda je s čínským diktátorem jedna ruka, dospěje k tak skandálnímu rozhodnutí, nemá být diplomatický bojkot samozřejmostí pro každou demokratickou vládu?
Jestli by se měli něčeho vystříhat demokratičtí politici, tak účasti na politickém zneužití sportovních her, které má tyranovi sloužit k posílení mezinárodního postavení a k obhajobě nedemokratického režimu.
Také Český olympijský výbor se před pár dny uchýlil k podivnému kroku. Vydal prohlášení, že neplánuje zvát představitele státu na olympiádu v Pekingu. Ovšem nikoliv kvůli státnímu terorismu v Číně, ale jak se vyjádřila mluvčí ČOV Barbora Žehanová „vzhledem k aktuální situaci a všem pandemickým opatřením panujícím v dějišti her“.
Čtěte také
To ovšem působí jako úskočný manévr tuzemských olympijských bafuňářů, který má zatlačit českou vládu do defenzívy.
Odůvodněním svého kroku protipandemickou prevencí jakoby chtěli vyrazit politikům z ruky možnost vyjádřit jasný politický postoj, že hlavním důvodem jejich neúčasti na olympiádě je potlačování lidských práv a svobod čínskými komunisty.
Něco takového je ovšem zcela nepřijatelné. V posledních osmi letech jsme byli svědky nepřetržitého tlaku Hradu, komunistů i silné zemanovské enklávy v ČSSD na odvržení koncepce lidských práv v zahraniční politice a její nahrazení cynicky pojímanou ekonomickou diplomacií.
Což dospělo až k ostudným epizodám poklonkování některých vrcholných státníků pekingskému režimu.
Rychlé a jasné přistoupení Fialovy vlády k politickému bojkotu olympijských her v Číně tak může vyznít i jako silné poselství demokratickému světu: Se zatahováním České republiky do tenat východních despocií je konec.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
