Jiří Leschtina: Dvě procenta HDP pro armádu? I to je teď málo
Od našeho vstupu do Severoatlantické aliance uplynulo třiadvacet let a vystřídalo se tady čtrnáct vlád. A jestli něco podrývá pozici České republiky jako důvěryhodného partnera Západu, pak skutečnost, že jsme se za tu dobu ani nepřiblížili ke splnění aliančního závazku dávat dvě procenta HDP na obranu.
O to významnější byl programový slib Fialovy vlády odvádět dvě procenta HDP do armádního rozpočtu v roce 2025. A když v půlce září premiér oznámil, že jeho kabinet chce splnit slib vůči NATO už v roce 2024, byla to ambiciózní a zodpovědná reakce na Putinovu agresi na Ukrajině.
Čtěte také
Jako definitivní odskok od letité letargie předchozích vládních garnitur ale působí návrh nového zákona o financování armády, se kterým přichází ministryně obrany Jana Černochová. Chce v něm ukotvit povinnost dávat na armádu minimálně dvě procenta HDP. To by byl naprostý průlom už jenom proto, že by se Česko stalo po Polsku a Lotyšsku teprve třetí zemí NATO, která má uzákoněný spodní limit výdajů na obranu. V politicky rozpolceném Polsku tuto pojistku podpořila i opozice, když pro zákon hlasovalo 450 ze 460 poslanců.
Čtěte také
I proto bude zajímavé sledovat, jak se teď k zákonu ministryně Černochové postaví opoziční ANO, za jehož vlády armáda procházela obdobím zmaru, co se týče financování a jistoty dlouhodobých nákupů moderní bojové techniky. A nejde jen o zbabělý Babišův ústupek nátlaku komunistů, kteří svou podporu rozpočtu na rok 2021 podmínili seškrtáním kapitoly obrany o deset miliard korun.
Byla to právě vláda ANO a ČSSD, závislá na hlasech KSČM, která před sněmovními volbami deklarovala, že Česká republika ani v příštím volebním období nesplní svůj alianční závazek dosáhnout dvou procent HDP coby obranného rozpočtu. Jinými slovy, že po dvě desetiletí ignorovaný slib českého státu nadále zůstává cárem papíru.
Už jsou jen špatná řešení
Minulá vládní koalice tak dovršila postoj, který v podstatě přispíval k drolení soudržnosti a obranyschopnosti Západu. To jistě neuniklo pozornosti Kremlu, jehož vládce již tehdy precizoval svůj zrůdný plán na přepadení Ukrajiny.
Čtěte také
Bohužel i nyní, kdy na vlastní kůži pociťujeme tvrdé ekonomické dopady Putinovy agrese, budeme slýchat od politických radikálů, ale i nemalé části veřejnosti: Proč teď, když se musíme uskrovnit, má mít armáda neomezené zdroje?
Na to se nám stále častěji dostává až nečekaně otevřených, přímočarých odpovědí rovnou od vojenských a bezpečnostních autorit Česka. Nový náčelník generálního štábu Karel Řehka mluví až nepříjemně realisticky: „Nemůžeme doufat v rychlý konec konfliktu. Bohužel nemůžeme doufat ani v dobrý konec. Už jsou jen špatná řešení.“
Anebo náčelník Vojenské policie Otakar Foltýn bez servítků nazývá Rusko „třetí říší v barvě“ a ještě dodává: „Rusko je řízeno kriminálními strukturami. A stejným způsobem se chová vůči nám.“
Vojenské autority nám tak trochu i za politiky nalévají čistého vína. Stojí v čele armády, ze které čiší odhodlání se zlu postavit a před kremelskými vrahy bránit zemi. A politici jsou povinováni jim k tomu poskytnout i ještě víc ohromující sumy, než jaké obnášejí ona dvě procenta stanovená v hlubokých dobách míru.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
