Jiří Leschtina: Dopis Putinova vězně prezidentu Pavlovi by neměl zůstat bez odezvy
Opoziční politik Ilja Jašin, odsouzený na osm let za protesty proti ruskému vpádu na Ukrajinu, napsal a skrze vězeňské mříže propašoval dopis prezidentu Pavlovi. Jašin v něm reaguje na jeho slova, že v době války by měli být Rusové na Západě sledováni mnohem více než v minulosti. A vysvětluje našemu prezidentovi, že tímto svým názorem nahrál propagandě Kremlu.
Čtěte také
"Věřím, že ve svobodné společnosti tajné služby nebudou sledovat člověka kvůli jeho národnosti,“ mimo jiné píše v dopise Ilja Jašin. Přitom je zřejmé, že výhrady Putinova vězně, pronásledovaného tajnou policií jsou ze zcela jiného soudku než výkřiky diktátorových propagandistů, vykreslujících Petra Pavla jako zavilého rusofoba.
K čemuž jim Petr Pavel (a netřeba to zakrývat) zbytečně nahrál zkratkovitým připomenutím internace etnických Japonců do speciálních táborů v USA během druhé světové války.
Nejde o národnost
Nelze ale tvrdit, že tajné služby sledují ruskojazyčné menšiny kvůli národnosti. Zvýšený zájem zpravodajců je především obranou reakcí na to, že ruská komunita vždycky byla operační základnou Putinových agentů a ilegálů. A o to intenzivněji v ní působí teď v době války. A nelze přehlížet, že nejen v Putinově diktatuře ale i ve svobodných zemích mnoho Rusů podporuje válku na Ukrajině a vyvražďování jejích obyvatel.
A že nejde o nějakou národnostní optiku, vyplývá třeba i ze zpráv naší Bezpečnostní a informační služby, která se soustředí na detailnější sledování nejen Rusů ale i českých kolaborantů vyvíjejících za finanční podpory Moskvy úsilí o rozbití společnosti a štvaní občanů proti sobě.
Raději vězení než stud za vlastní národ
Ilja Jašin dále píše prezidentu Pavlovi: „Věřím, že moje země se dokáže zbavit diktatury – jak to dokázala i ta vaše a mnohé další státy svobodného světa.“ Někteří glosátoři dopisu v tom spatřují romantické snění a koneckonců i Jašin dodává: Víte, pane prezidente...možná jsem opravdu romantik.“
Čtěte také
Těžko si ale vysvětlit pouhým romantismem Jašinovo odhodlání nahlas říkat pravdu o hrůzné válce s vědomím, že ho čekají dlouhá léta strádání ve vězeňské mašinerii totalitního státu. Ve své poslední řeči před moskevským soudem k tomu řekl: „Raději strávit deset let za mřížemi jako čestný člověk než potichu umírat studem za krev, kterou prolévá moje vláda.“
Jašin tak vyjadřuje sounáležitost s mravním odkazem disidentů sovětského režimu. Včetně těch osmi statečných, kteří v srpnu 1968 protestovali proti Brežněvově vpádu do Československa. A pro které mlčení znamenalo připojit se k souhlasu většiny s okupací a nést tak za činy vlády odpovědnost.
Ale také mohou Jašinova slova vyvolat v našich myslích krédo filosofa a disidenta Jana Patočky, jenž v jednom z doprovodných textů k Chartě 77 napsal: „Lidé dnes zase vědí, že existují věci, pro které stojí za to trpět a že věci, pro které se eventuálně trpí, jsou ty, pro které stojí za to žít.“
To všechno jsou důvody, proč by Jašinův dopis z trestanecké kolonie neměl na Hradě zůstat bez odezvy. Prezidentská odpověď by byla dobře slyšitelnou podporou statečnosti Ilji Jašina i všech dalších vězňů svědomí, kteří se v mlčícím Rusku odhodlali promluvit nahlas.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
