Jiří Leschtina: Do nové doby s Babišem za zády

23. leden 2022

Vládní koalice má solidní sněmovní většinu sto osmi hlasů. Pro dlouhodobé přežití Fialova kabinetu stačí, když pětice vládních stran bude držet při sobě. Opravdu je to ale tak jednoduché?

Jedno je přece od vyhlášení výsledků voleb jasné. Tato vláda bude čelit opozici, jakou jsme tady ještě neměli. A která může být ministrům a premiérovi tvrdším a také záludnějším protivníkem než všechny předešlé opoziční formace vládám minulým.

Čtěte také

Poprvé v novodobé historii Česka obsadily opoziční lavice jen dvě krajně populistické, vnitřně semknuté strany, jedna jako druhá svíraná a ovládaná autoritářským vůdcem.

Ocitli jsme se tak v situaci, kdy vláda prakticky nemá demokratickou opozici. Zato proti ní stojí bývalý premiér s největším poslaneckým klubem, vlastník mediální divize, o jaké se dřívějším opozičním vůdcům ani nesnilo.

Babiš bez zábran

Jak se ukazuje, opozičník Andrej Babiš si už vůbec nebude brát servítky v demagogickém osočování, vršení jedné lži na druhou, emotivních výpadech a teatrálních scénách. A ne, že by v tomto směru Babiš jako premiér trpěl přehnanými zábranami.

Vedle mohutného klubu hnutí ANO si může SPD se svými dvaceti mandáty připadat jako chudý opoziční příbuzný. Ve snaze nevyblednout vedle Andreje Babiše se proto Tomio Okamura posouvá do nejtemnějších poloh, ve kterých se brodili komunisté, než vypadli z parlamentu.

Čtěte také

Na svém facebooku například předseda SPD pěkně už jako oddaný putinovec hlásá, že je to Ukrajina, kdo se snaží vyprovokovat válečný konflikt. A že Česko se nesmí nechat zatáhnout do války NATO a Ukrajiny proti Rusku.

Vedle SPD coby hlásné trouby Kremlu se pak může hnutí ANO jevit jako ta konstruktivnější opozice. Spíš si ale obě strany dělí role na opozici „hodnější a drsnější“ v zájmu společného zavádění demokracie na scestí.

V postavě Babiše nepřešel do opozice klasický premiér. Ale neúnavný strůjce oligarchických struktur, zabudovaných do těla státu, které zůstávají věrné svému stvořiteli.

Hluboké kořeny

Novinář Jaroslav Kmenta, který se dlouhodobě věnuje mapování mafiánského působení Andreje Babiše, v interview pro Český Rozhlas Plus upozorňuje na pavučinu vztahů a osobních vazeb, které si Babiš už dvacet let vytváří v bezpečnostních a policejních složkách státu.

Nejen ministr vnitra, ale i další představitelé vlády tak musí počítat s tím, že součástí Babišovy opoziční války bude i snaha o plíživé rozkládání pětikoalice za pomoci zpravodajských her, provokací, výroby afér nebo kompromitujících materiálů. Tedy „móresů“ ne nepodobných estébáckým praktikám z doby, kdy sám Babiš byl zaregistrován jako agent Státní bezpečnosti.

Samozřejmě své lidi, ochotné mu jít na ruku, má expremiér rozeseté ve všech resortech a státních strukturách. Co z toho všeho plyne pro vládní koalici?

Fiala a jeho lidé by se neměli nechat ukolébat pohodlnou většinou. Ale ani sedat na lep Babišovi s Okamurou, provokujícím k příliš emotivním střetům. I v nich se dá utopit reformní nasazení, bez kterého kabinet nemůže pohnout s pustošivými krizemi, ve kterých se stát potácí i v důsledku minulého vládnutí.

Jiří Leschtina

Jedním z předpokladů úspěšné léčby ale zůstává i důsledné vykořenění mafiánských struktur, které Babiš v hlubinách státu zanechal.

Autor je publicista

Spustit audio

Související