Jiří Leschtina: Co ukázala Vystrčilova cesta? Máme nejvyšší čas vyrazit Zemanovi kormidlo zahraniční politiky z rukou
V reakci na návštěvu předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu uvedl hradní mluvčí Jiří Ovčáček pro Český rozhlas Radiožurnál:
„Česká zahraniční politika by měla navazovat na politiku Václava Havla, měla by být zaměřena na komunikaci i s významnými hráči na světovém poli, nikoliv na konfrontaci.“
Čtěte také
Tomu lze jen přitakat. Co však už pan mluvčí zamlčel, je, že Václav Havel nikdy nezavítal do komunistické Číny. Právě tak nikdy nedorazil do Putinova Ruska. A dalajlámu poprvé přijal prezident Havel přes hrozby Číny už v roce 1990 a inspiroval tak mnoho dalších světových státníků.
Současný prezident ale po svém prvním zvolení – bez toho, že by to v kampani jakkoliv zmínil – prudce otočil za tichého přihlížení vlády kormidlem zahraniční politiky. Směrem k autoritářským a čím dál víc totalitářským režimům Ruska a Číny, kterým v servilním předklonu nadbíhá dodnes.
A právě Vystrčilova cesta na Tchaj-wan, provázená temným proklínáním čínských komunistů, jen připomněla, že je nejvyšší čas otočit kormidlem zpátky. Skoncovat s poklonkováním diktátorům a potvrdit naše postavení ve společenství demokratických států.
Korekce kurzu naší zahraniční politiky
Měli bychom rychle přestat s uctivým papouškováním pekingské mantry o politice „jedné Číny“. To v pojetí čínské despocie znamená, že existuje jedna pevninská Čína a pak už jen vzbouřenecké provincie Hongkong nebo Tchaj-wan, předurčené k zániku v drtivém objetí uchvatitelského režimu.
Čtěte také
V případě Hongkongu i Tchaj-wanu se ale Čína původně smířila s principem „jedna země, dva systémy“. Ten měl zaručit zvláštním administrativním oblastem zachování jejich dosavadního demokratického řádu, včetně základních lidských práv a svobod.
Nynější razance, s jakou Čína likviduje základní občanské svobody v Hongkongu, stejně tak i stoupající vojenský nátlak na Tchaj-wan ukazují jediné: Druhou část principu „jedna země a dva systémy“ vyhodili čínští komunisté do vzduchu. A razantní vyjadřování solidarity s Hongkongem i Tchaj-wanem by se mělo stát samozřejmým pro vrcholné politiky demokratických zemí.
U nás teď vůbec není špatná doba pro výrazné omezení pročínské i proruské politiky. Síla a vliv Miloše Zemana zřetelně upadají a nemají srovnání s jeho drtivým nástupem na Hrad v roce 2013, ale ani se slabší kondicí při jeho druhém zvolení.
Čtěte také
Výsledky Zemanovy „ekonomické diplomacie“ vůči Číně jsou v troskách, investice říše středu skomírají a čtrnáctkrát zaostávají za tchajwanskými. A to činí bezzubými i hrozby Pekingu strašlivou odvetou.
Pro úzkostlivé lapače nálad ve veřejném mínění včetně premiéra Babiše je tady jasný vzkaz: Podle průzkumů americké výzkumné instituce Pew z konce roku 2019 celých 57 procent české veřejnosti nemá Čínu rádo. To je nejvíce ze 17 sledovaných zemí střední a východní Evropy, které se Peking snaží vtáhnout do své rozpínavé iniciativy Pás a stezka.
Korekci kurzu naší zahraniční politiky směrem od východních despocií ovšem by měl prosazovat a symbolizovat silný, věrohodný politik, opírající se o důvěru veřejnosti.
Miloš Vystrčil, který svou misí na Tchaj-wan přitáhl pozornost celého demokratického světa, působí spíš jako křehký, méně průrazný politik ve srovnání s hřmotnými populisty. Ale takový dojem vyvolával i Václav Havel, na kterého se nyní odvolává i zjevně šokovaný hradní mluvčí.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
