Jiří Leschtina: Babišův střet zájmů – příběh nekončí
Jestliže výsledky říjnových voleb byly tvrdou ranou pro Andreje Babiše, v případě vrcholných manažerů Agrofertu to mohla být také pořádná šlupka. Ale to jim spíš spadl kámen ze srdce. S koncem Babišova vládního angažmá totiž končí i embargo na evropské dotace, které Brusel uvalil na Agrofert.
A to poté, co Evropská komise dospěla k závěru, že jako ministr i premiér zůstal Babiš skutečným vlastníkem holdingu, který tak nemá podle evropského, ale i českého práva na jakékoliv veřejné peníze nárok.
Čtěte také
Jenže Babišovým odchodem z vlády nekončí příběh jeho konfliktu zájmů, který se snažil chabě maskovat převedením svých podniků do dvou svěřenských fondů. Už proto, že ve střetu zájmů teď Babiš zůstal vězet jako poslanec. Zákon totiž členům zákonodárných sborů sice nezakazuje podnikat, ale zapovídá jim vlastnit velké mediální domy, provozovat rozhlasové a televizní vysílání či vydávat periodický tisk.
Takže jsme zase s Babišem coby majitelem vydavatelského domu Mafra tam, kde jsme byli. A můžeme vzít jed na to, že jako opoziční politik bude ještě bezuzdněji lhát široké veřejnosti. A do omrzení omílat mystifikační story o uklizení Agrofertu do svěřenských fondů, které sice kontroluje a ovládá pomocí důmyslných právních pojistek, inkasuje podíly na zisku, ale přesto mu prý v holdingu nepatří ani špendlík.
Obludná fraška
Kromě téhle mizérie nová vláda zdědila po Babišově kabinetu řadu restů, výmluv, obezliček, pomocí nichž zdatně kličkoval před striktními požadavky Bruselu, aby Česko přijalo účinná opatření a kontrolní mechanismy zabraňující střetu zájmů při rozdělování evropských peněz. A to včetně přehledné evidence skutečných majitelů firem a svěřenských fondů.
Čtěte také
Nejnovější výhrada Evropské komise, na niž upozornil web iRozhlas, se týká specificky českého eskamontérství, s nímž Babišův povolný ministerský tým přistoupil k novelizaci rejstříku skutečných majitelů. Podle Bruselu český zákon porušuje unijní definici skutečného majitele, když uvádí u firem nejen osobu s koncovým vlivem, ale také koncového příjemce výhod, kterýžto pojem unijní definice vůbec nestanovuje.
Za toho je v případě holdingu Agrofert označen Andrej Babiš, zatímco jako osoba s koncovým vlivem je zapsán předseda představenstva, právník Zbyněk Průša. Což ovšem působí jako další neohrabaný pokus celou záležitost kolem Babišova střetu zájmů dál zatemnit a vyhnout se nutnosti označit Andreje Babiše jediným skutečným majitelem Agrofertu. To všechno proto, aby mohl mluvčí Agrofertu do Bruselu vítězoslavně vzkázat, že k žádnému střetu zájmu nedochází, protože „Andrej Babiš sice má prospěch, ale Agrofert a jeho firmy neovládá a neřídí“.
Až teprve teď vychází v plné míře najevo, do jaké nedůstojné, obludné frašky nás zatáhl předešlý premiér se svým obřím konfliktem zájmů, nemajícím v zemích Evropské unie obdoby. Před novou vládní garniturou tak stojí nejen úkol obnovit racionální komunikaci s Evropskou komisí a přijmout požadované kontrolní pojistky zabraňující zneužití evropských peněz.
Ale také akutní výzva zalátat všechny díry v zákoně o střetu zájmů, kterých cynicky využíval předchozí premiér, jehož drsný pokus o oligarchické přivlastnění státu jsme jen tak tak přežili.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.