Jiří Hlaváč: Manželé Zátopkovi? Chroničtí optimisté. Zatrpklost do svého života nepustili

Šéf Světové atletiky Sebastian Coe bez váhání řadí Emila Zátopka po bok nejslavnějších běžců planety. „Vynikající výkonnost a výsledky ale měla i paní Dana,“ připomíná v pořadu Jak to vidí... hudebník a pedagog Jiří Hlaváč, který se se sportovci osobně několikrát setkal.

„Ona sama říkávala, možná s trochou lítosti, že byla vždycky představována jako manželka Emila Zátopka. Její éra ale byla delší než Emilova. Zúčastnila se ještě olympijských her v Římě.“

Obdiv i zatracení

Manželé Zátopkovi spolu prožili přes půl století. „Dobu ohromných triumfů a momentů, kdy jim někdo neustále klepal na záda, ale vystřídal úplně jiný stav. Lidé najednou přecházeli na druhý chodník, aby je nemuseli pozdravit,“ vzpomíná Hlaváč.

Čtěte také

Jeho svatbě bránila rodina i komunisti. Příběhy slavných: Emil Zátopek

„Oni ale zatrpklost z momentů zatracení do svého života nepustili.“ Slavné oštěpařce v tom podle Hlaváče pomáhala její uvážlivost. „Uměla zvážit veškerá fakta, veškeré podněty, a to nejen jako závodnice, kdy vyhodnocovala stav dění při závodě nebo při svojí přípravě. Uvážlivost dávala i do civilního života, kdy museli s Emilem vyhodnotit, jak se budou chovat a co všechno to přinese v profesním životě.“

Dominantním rysem Emila Zátopka byla podle Hlaváče jeho společenskost. „Byl vtipný. Byl veselý. Měl rád lidi a dával to najevo. Byl chronickým optimistou. Pomáhalo mu to překlenout těžkosti života.“ A právě z toho by si lidé mohli dnes vzít příklad.

„Bereme se zbytečně vážně. Zítra ale může být všechno jinak. Proto je dobré nepodléhat marnosti. Zátopkovi byli sportovci. Uměli zatnout zuby a bojovat. Dokud totiž není v dohledu cílová páska, nejste ještě těmi, kdo prohráli. A to platí i v životě,“ dodává Hlaváč.

Běh do cíle

Odkaz Zátopkových je ale ještě i jinde – ve smyslu pro fair-play. „Bojujme, ale buďme i nadále kolegy. Inspirujme se. Jsme občané, chovejme se tedy s patřičnou mírou občanské zodpovědnosti a důstojnosti. No, a pokud některé z nás osud vynese na chvíli nahoru, nereprezentujme jenom sebe sama, ale třeba i svůj oddíl, svoji zemi.“

„Emil a Dana toto ovládali skvěle. Reprezentovali Československo. A určitě ne tím, že by hořekovali, že by si stěžovali, někoho pomlouvali a obviňovali druhé z toho, co jim nevyšlo. To může být návod pro nás. Mějme svoji hrdost, důstojnost a chovejme se jako ti, kteří na startovní dráze odvedou maximum možného,“ uzavírá Jiří Hlaváč.