Jiří Berounský: Zákon o státní službě

A tak jej připravovala, pod jménem zákona o úřednících, jenže vzhledem k tomu, co se stalo, jej nestačila projednat, natož pak poslat do Parlamentu. A tak Česká republika stále onen zákon nemá. Navíc prý návrh, jenž byl vládě Petra Nečase předložen, byl jen částečným a nesystémovým řešením problematiky a měl být přepracován. Týkal se, mimo jiné, jen úředníků ministerských, kdežto na úředníky na krajích a v obcích se nevztahoval.

Oč jde? Po každých volbách se vymetou u nás všechna, nebo alespoň většina důležitých úřednických míst na ministerstvech a na všech ostatních důležitých úřadech. Proč se tak děje? Protože novému vítězi voleb - je-li jiný, než při minulých volbách – musí onen úředník názorově vyhovovat. Může se jednat třeba o úředníka výborného, jemuž není možno naprosto nic vytknout, ale politicky prostě nevyhovuje, protože sloužil za minulé politické garnitury. To ovšem odpovídá našemu stranickému vládnutí, hanlivě nazývanému – partajokracie, která je odvrácenou stranou demokracie. Různé demokratické státy vymýšlely, jak udržet kontinuitu dění ve společnosti, jak legislativně ošetřit odpolitizování veřejné správy, aby se zabránilo výměně vysokých státních úředníků. Jenže nám ta demokracie pořád moc nejde. A tak nám nejde ani odpolitizování veřejné správy.

Stihneme to ještě rychle teď, aby skutečným důvodem k odvolání úředníka nebyla okolnost, že sloužil za Nečase nebo třeba ještě za Topolánka? Nebo to bude platit až při příští vládní garnituře? To je – vzhledem k délce legislativního procesu - velmi pravděpodobné. Situace je navíc komplikovaná vládou odborníků Jiřího Rusnoka, která již provedla mnohé změny. Je komplikovaná ale i tím, že i původní sociálnědemokratický návrh je již přes deset let starý a bude třeba jej – vzhledem k názorům koaličních partnerů – revidovat. Tak jako tak ale doufejme, že už brzy bude platit, že bude důležitější dobře spravovat zemi, než ji spravovat ku prospěchu strany nebo koalice, jež je právě u moci.