Jiří Berounský: Stále trvající dluh

Co stojí integrace? Dokument o Janu Duždovi a Otovi Burdovi, asistentech romského dětského pěveckého sboru Idy Kelarové
Audio svět na jednom místě Audio svět na jednom místě Co stojí integrace? Dokument o Janu Duždovi a Otovi Burdovi, asistentech romského dětského pěveckého sboru Idy Kelarové

Možná někoho pobouří, budu-li mluvit o Romech a zároveň mluvit o jakémsi našem dluhu. Ale je to – podle mého názoru – tak.

V každém případě bylo přínosem, že jsme mohli po dlouhé době v tisku číst o romském problému, i když to byl vlastně komentář ke zprávě USA k tomuto tématu.

Zasloužily se o to začátkem května Lidové noviny v rozhovoru s nejvýše romským postaveným úředníkem Davidem Beňákem, pracujícím toho času na Úřadu vlády jako zástupce náměstkyně sekce pro lidská práva.

Než mu dáme slovo, konstatujme, že pokrok v romské integraci v České republice je zatím takřka nulový, i když se jím zabývají lidé z Úřadu vlády, z Agentury pro sociální začleňování i desítky terénních pracovníků.

Čtěte také

Krátké shrnutí jejich situace: Je to problém nelehký, ale není možné jej neřešit. Romové jsou jistě etnikem jiným, než je většinová populace, ale přitom není dnes – dle mého názoru - jiné cesty, než jejich integrace do většinové společnosti.

Přistupuje k tomu i prvek jejich dvojí vykořeněnosti, jednak oné obecně romské a potom vykořenění i ze země původu. Po nacistické nadvládě zůstalo v českých zemích totiž jen několik set původních Romů, takže ony dnešní deseti- nebo statisíce jsou převážně slovenského původu, ať už sem Romové přišli ze Slovenska z doby společného státu, nebo později.

Romské děti (foto: Dobri Dejano)

Ona integrace musí být alespoň ekonomická při možném zachování kulturní autonomie. V naší malé zemi není přece prakticky možné kočovat a všeobecný pokrok navíc vyřadil ze života i tradiční romská řemesla. Je to jistě běh na velmi dlouhou trať, který bude trvat několik generací, ale nelze jinak.

Je třeba začít se vzděláním, k němuž přispěje nový školský zákon s onou inkluzí. Takže už žádné zvláštní, dnes praktické školy. A v přijímání na vyšší stupně škol je možno použít i pozitivní diskriminaci, která se tak osvědčila ve Spojených státech při vzdělávání černochů. Se vzděláním souvisí i kultura bydlení a zaměstnanost.

Čtěte také

A právě zaměstnanost Romů se line jak červená nit v rozhovoru s oním romským úředníkem. Jsou totiž regiony, kde nezaměstnanost dosahuje až 80 procent. V rozhovoru čteme: "Jsou ale i lokality, kde nepracuje nikdo. Žijí tam lidé, kteří nikdy nepracovali, nebo jsou dvacet let bez práce."

Souvisí to jistě i s oním problémem, který zní: my a oni. Málokterá firma zaměstná Roma, málokdo pronajme byt Romovi, takže jsme svědky romských ghet, která přibývají, i když je tam nekřesťansky vysoké nájemné.

Odpovědni jsme všichni. Zadání situaci řešit mají vládní instituce. Takže za pár let se zeptáme.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.