Jiří Berounský: Spor v Agentuře pro sociální začleňování neprospěje těm, jimž má organizace pomáhat

12. květen 2015

Jedním z etnik, které by při vítězství nacistů zmizelo z Evropy, byli Romové – v tehdejší terminologii – cikáni. I to je třeba si uvědomit při současných oslavách 70 let od skončení druhé světové války.

Tím spíše nás může mrzet, že problematika našich Romů je stále stejná, že se od konce války – což je při dnešním překotném životě dimenze takřka astronomická – jejich postavení ve společnosti prakticky nezměnilo.

Jistě se nacházejí v sociologicky velmi nevýhodné situaci, dané celkovým společenským vývojem. Nemohou, nebo takřka nemohou, vést svůj tradiční způsob života: nemohou, nebo takřka nemohou kočovat a nemohou vykonávat svá tradiční řemesla.

Nikdo přece dnes nepotřebuje si nechat drátovat prasklý hrnec nebo brousit nůžky na šlapací brusce. Mohou si ponechat svou kulturu, ekonomicky však svou svébytnost ztratili a nezbývá jim nic jiného než integrace.

To je, ať se nám či jim to líbí, nebo nelíbí, tvrdá realita. Jediné, v čem bychom jim mohli a měli my Češi jako majoritní etnikum pomoci, je určitý druh pozitivní diskriminace, zejména ve školství. Jsou to naši občané a měli bychom mít zájem na tom, aby to byli plnohodnotní občané.

Čtěte také

Jako by jejich stav symbolizoval i současný spor v Agentuře pro sociální začleňování, v úřadu, který se převážně situací Romů zabývá.

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier odvolal před krátkým časem jejího šéfa Martina Šimáčka, ale drtivá většina zaměstnanců – Lidové noviny píší, že je to 80 % – jde do stávky, protože za svým ředitelem stojí a žádá po ministrovi revizi jeho rozhodnutí.

Většina pracovníků vládní Agentury pro sociální začleňování vstoupila 11. května v Praze do stávky

Ministr Šimáčka odvolal pro jeho údajné chyby v zadávání veřejných zakázek a chtěl po něm bilanci, jak efektivně jsou využívány pro pomoc Romům evropské peníze.

Zaměstnanci se však domnívají, že půjde spíš o osobní rovinu; Dienstbier může plnit i stranické úkoly a odvolává Šimáčka třeba pro jeho kritiku Dienstbierova stranického kolegy, ministra Marcela Chládka.

Některým sociálním demokratům by Dienstbierův neúspěch v agentuře nebyl proti mysli, neboť jeho liberalismus a celková letora může leckoho ze spolustraníků dráždit.

To je však jen spekulace, i když jeho vyjádření o zaměstnancích agentury je na něho nezvykle tvrdé, cituji podle Lidových novin: „Nenechám se tlačit do kouta. Úředníci si nebudou určovat své povinnosti, organizační strukturu a toho, pod kým ji budou vykonávat.“

Jedno však je jisté. Spor v agentuře rozhodně neprospěje těm, jimž má agentura pomáhat.

Spustit audio