Jiří Berounský: Špatná gratulace politickému Ústavu

V Akademii věd máme totiž instituci zvanou Ústav pro soudobé dějiny. Kromě té máme ovšem samostatný Ústav pro studium totalitních režimů, který rovněž zkoumá naše soudobé dějiny. A ty byly z velké části bohužel dějinami totalitních režimů v této zemi.

Nenavozuje toto konstatování minimálně určité pochybnosti o duplicitě obou útvarů a nutnost diskuse o nich? Vždyť i práce, jichž si současný ředitel nejvíce cení, jsou práce, které mapují naše soudobé dějiny.

Politický orgán

Ústav pro studium totalitních režimů je orgán politický, neboť členové jeho rady jsou voleni Senátem. Senát je sice díky svému volebnímu systému méně náchylný na okamžité politické nálady, ale přece jen je to část Parlamentu, kam jsou senátoři voleni podle politického klíče. Jiří Berounský

Konkurenceschopnost akademického ústavu a ÚSTR by byla jaksi příliš nákladná, nehledě k tomu, že konkurenceschopnost v každé, zejména studijní, jednotce je přece dána růzností názorů toho kterého pracovníka. O nevyrovnané štědrosti státu svědčí i to, že Ústav pro studium totalitních režimů má svou položku v rozpočtu, na rozdíl od ostatních podobných ústavů Akademie, které mají – podle Petra Zídka v Lidových novinách - v rámci Akademie věd všechny dohromady méně.

Podle téhož zdroje nás tak Ústav spolu s Archivem bezpečnostních složek stál za deset let své existence již miliardu a tři čtvrtiny miliardy korun. A podobně rozhazovačné se to zdá být i s personálním obsazením, jež je se svými dvě stě sedmdesáti čtyřmi zaměstnanci velmi opulentní.

Ale to není zdaleka to nejhorší. Ústav pro studium totalitních režimů je totiž orgán politický, neboť členové jeho rady jsou voleni Senátem. Senát je sice díky svému volebnímu systému méně náchylný na okamžité politické nálady, ale přece jen je to část parlamentu, kam jsou senátoři voleni podle politického klíče. Obě skutečnosti, dříve zmíněné, ovlivnily oněch deset let Ústavu, které si dnes připomínáme.

Krok zpět

Až za současného ředitele Zdeňka Hazdry, který je ve funkci přes tři roky, došlo v Ústavu k určitému zklidnění, které je tak důležité pro jakoukoli vědeckou činnost. Do té doby byl Ústav kolbištěm politických i osobních ambicí a ředitelé se střídali jak na běžícím pásu.

Zdeněk Hazdra, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, ve studiu Radiožurnálu|foto: Šárka Ševčíková

Představený konkurenčního Ústavu pro soudobé dějiny má na ÚSTR pochopitelně odmítavý názor, ale je v něm racionální jádro. „Neuměl jsem si sám pro sebe zdůvodnit, proč po roce 1989 potřebujeme opět instituci, která vznikne politickým rozhodnutím a kde budou politici i nadále hrát nikoli nevýznamnou roli. Vznik ÚSTR jsem považoval za krok zpět, za opětovné a dokonce ochotné strkání hlavy do chomoutu politiky,” říká.

Přejme tedy Ústavu chomout úzkostlivého hledání pravdy. A v jakém rámci se tak bude dít, nechť určí odborná debata.