Jiří Berounský: Proč je nenávist k jinakosti doménou postkomunistických zemí?
Nechce se mi to říkat, ale pro pokojné koexistování většinové populace s menšinami, zejména s Romy, žádná z dosavadních vlád prakticky neudělala nic.
Nebo třeba udělala, ale výsledek, kterým se snaha měří, je nulový. Přesvědčují nás o tom občasné střety, o jejichž průběhu jsme navíc tiskem sice většinou hned informováni, ale o závěrech vyšetřování už se nedozvíme nic, protože to není žurnalisticky tak atraktivní.
Ukrajinští Romové žijí ve strachu před útoky nacionalistických bojůvek
Ukrajinské krajně nacionalistické a neonacistické skupiny útočí stále častěji a brutálněji na místní romské osady a násilně vyhánějí jejich obyvatele.
Není to tak atraktivní jako palcové titulky o tom, že někdo vytáhl nůž, nebo že po ráně basebalovou pálkou napadený muž padl na zem. Situace je při tom v Evropě komplikována imigrací, i když důvody její existence jsou zcela jiné. Nicméně o imigranty, stejně jako o místní, jinak barevné menšiny, moc nestojíme.
Věc má totiž stejného jmenovatele: nechuť až nenávist k jinakosti není jen doménou postkomunistických zemí, které by k tomu měly historické předpoklady. Doménou Visegrádské skupiny s polofašistickým Maďarskem a s - ne o moc lepším Polskem je však naprostá nesolidárnost s většinou Evropy, která musí řešit situaci s imigranty, kteří zde už jsou.
Na koho straně je stát?
Babišův mohutně medializovaný plán na řešení situace na místě, v Africe nebo Asii, je jistě koncepční a hezký, jenže je to běh na dlouhou trať, nehledě k tomu, že množství populace v utečeneckých zemích je tak vysoké, že pomoc Evropy na místě je během na ještě delší, na superdlouhou trať, vyžadující roky intenzivního úsilí.
Jan Macháček: Jak migrace všude polarizuje společnost
Politická polarizace uvnitř demokratických společností se rok od roku, ale i den ode dne, všude na světě vyhrocuje a zhoršuje.
Uvědomme si, že jen Nigerie má nějakých 150 milionů obyvatel a že všechny země, odkud se uprchlíci rekrutují, mají dohromady tři sta, nebo víc milionů obyvatel a že důvody k emigraci jsou různé, počínaje nacionalistickým či jiným terorem vládců a převaděčů, nebo neúprosnými klimatickými podmínkami. Ale opakuji: ti, co už jsou tady, měli jsme je radši nechat utopit?
Posledním, medializovaným střetem mezi většinovou a romskou populací u nás, byly nepokoje v Dubí, z konce srpna. Ty byly spektakulárně navštíveny jak šéfem Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem, tak přizvaným, bývalým županem Banskobystrického kraje a šéfem Ľudové strany Naše Slovensko Mariánem Kotlebou.
Je zcela lhostejné, co k manifestaci pravicových radikálů proti Romům vedlo. Důležitý je sám fakt nacionalistického běsnění. A stejného běsnění jsme svědky nedaleko našich hranic, v německém Chemnitz, i když to se týká imigrantů. Ale o společném jmenovateli obou nenávistí jsme již hovořili.
A jaké je řešení, aby se potlačily tyto střety? Úzkostlivé dodržování zákona, přísné a rychlé soudní tresty, aby radikálové věděli, že stát v žádném případě není na jejich straně. Jenže – není stát někdy na jejich straně?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
