Jiří Berounský: Proč je nenávist k jinakosti doménou postkomunistických zemí?

02428545.jpeg
02428545.jpeg

Nechce se mi to říkat, ale pro pokojné koexistování většinové populace s menšinami, zejména s Romy, žádná z dosavadních vlád prakticky neudělala nic.

Nebo třeba udělala, ale výsledek, kterým se snaha měří, je nulový. Přesvědčují nás o tom občasné střety, o jejichž průběhu jsme navíc tiskem sice většinou hned informováni, ale o závěrech vyšetřování už se nedozvíme nic, protože to není žurnalisticky tak atraktivní.

Ukrajinští Romové žijí ve strachu před útoky nacionalistických bojůvek

Ukrajinští Romové protestují proti rasismu

Ukrajinské krajně nacionalistické a neonacistické skupiny útočí stále častěji a brutálněji na místní romské osady a násilně vyhánějí jejich obyvatele.

Není to tak atraktivní jako palcové titulky o tom, že někdo vytáhl nůž, nebo že po ráně basebalovou pálkou napadený muž padl na zem. Situace je při tom v Evropě komplikována imigrací, i když důvody její existence jsou zcela jiné. Nicméně o imigranty, stejně jako o místní, jinak barevné menšiny, moc nestojíme.

Věc má totiž stejného jmenovatele: nechuť až nenávist k jinakosti není jen doménou postkomunistických zemí, které by k tomu měly historické předpoklady. Doménou Visegrádské skupiny s polofašistickým Maďarskem a s - ne o moc lepším Polskem je však naprostá nesolidárnost s většinou Evropy, která musí řešit situaci s imigranty, kteří zde už jsou.

Na koho straně je stát?

Babišův mohutně medializovaný plán na řešení situace na místě, v Africe nebo Asii, je jistě koncepční a hezký, jenže je to běh na dlouhou trať, nehledě k tomu, že množství populace v utečeneckých zemích je tak vysoké, že pomoc Evropy na místě je během na ještě delší, na superdlouhou trať, vyžadující roky intenzivního úsilí.

Jan Macháček: Jak migrace všude polarizuje společnost

Koncert v Chemnitz proti extremismu

Politická polarizace uvnitř demokratických společností se rok od roku, ale i den ode dne, všude na světě vyhrocuje a zhoršuje.

Uvědomme si, že jen Nigerie má nějakých 150 milionů obyvatel a že všechny země, odkud se uprchlíci rekrutují, mají dohromady tři sta, nebo víc milionů obyvatel a že důvody k emigraci jsou různé, počínaje nacionalistickým či jiným terorem vládců a převaděčů, nebo neúprosnými klimatickými podmínkami. Ale opakuji: ti, co už jsou tady, měli jsme je radši nechat utopit?

Posledním, medializovaným střetem mezi většinovou a romskou populací u nás, byly nepokoje v Dubí, z konce srpna. Ty byly spektakulárně navštíveny jak šéfem Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomášem Vandasem, tak přizvaným, bývalým županem Banskobystrického kraje a šéfem Ľudové strany Naše Slovensko Mariánem Kotlebou.

Jiří Berounský

Je zcela lhostejné, co k manifestaci pravicových radikálů proti Romům vedlo. Důležitý je sám fakt nacionalistického běsnění. A stejného běsnění jsme svědky nedaleko našich hranic, v německém Chemnitz, i když to se týká imigrantů. Ale o společném jmenovateli obou nenávistí jsme již hovořili.

A jaké je řešení, aby se potlačily tyto střety? Úzkostlivé dodržování zákona, přísné a rychlé soudní tresty, aby radikálové věděli, že stát v žádném případě není na jejich straně. Jenže – není stát někdy na jejich straně?