Jiří Berounský: Pozitivní vlna

Lidé by rádi změnili situaci, v níž žijí. Ale pokusit se provést tuto změnu - to je ona nepovzbudivost - může jen člověk, disponující bohatstvím, nejlépe milionář, nebo ještě lépe miliardář. A ten zase nemůže znát důvěrně všechny problémy, které doléhají na člověka, jenž ono bohatství nemá. To se ovšem týká nejen Karla Janečka, ale může se to týkat i Andreje Babiše. Takže je to něco jako začarovaný kruh.

Co je to tedy ta Pozitivní vlna a kdo je vlastně její autor? Autorem je úspěšný podnikatel, údajně geniální matematik, který nesmírně zbohatl na zahraničních burzách. Ten chce zmorálnit současnou českou společnost a vyhlásil proto heslo - píšu a říkám v uvozovkách – spojme se proti zlojedům. Myslí tím prospěchářské politiky a šedé eminence, které s nimi manipulují. Pod tímto heslem procestoval před více než rokem všechna velká města státu včetně Prahy. V Praze se shromáždilo na závěr, v Lucerně – jak psaly Lidové noviny – přes dva a půl tisíce lidí, včetně jím osobně pozvaných hostů, jimiž byli, mimo jiné, Václav Cílek, Aneta Langerová a lékař Jan Hnízdil.

Na veřejnosti vystupuje Janeček i za Nadační fond proti korupci, jenž si vzal za úkol potírání korupce v České republice. Založil jej s Janem Krausem a pivovarníkem Stanislavem Bernardem. Hlavní politickou ambicí Janečka, který však vůbec nechce aspirovat na cestu do politiky, je změna volebního systému. Ten by měl spočívat v tom – a nyní cituji dle dříve uvedeného listu – že bude existovat osmdesát jeden volební obvod jako v Senátu a v každém z nich lidé vyberou dva poslance. Budou také moci označit kandidáta, kterého nechtějí, konec citátu. Autor si je samozřejmě vědom toho, že jeho ambice by si vyžádala změnu ústavy i samotného volebního zákona.

A dnes? Sám Janeček poněkud vystřízlivěl a ví, že jeho vize není samospásná. Politolog, jehož citují Lidové noviny, říká, že volby nejsou totéž jako obchodování na burze, protože do nich vstupuje mnoho faktorů, na příklad nepředvídatelnost voličů, konec cirátu. Politiku může změnit jen ten, kdo se nebojí – zase píšu uvozovky – se ji ušpinit. Většina kazatelských, i když třeba zasvěcených, hlasů zvenčí, jakkoli mohou být na začátku podporovány publikem, se většinou nesetká s úspěchem a bude sloužit jen jako ono sociologické svědectví.