Jiří Berounský: Poválečný odsun Němců je u nás stále výbušné téma

22. červen 2015

Uvědomuji si, o jak výbušné téma – totiž o odsun a o všechny zločiny, spáchané po válce na německém etniku u nás – se jedná. Téma nicméně souvisí s oním 70. výročím konce 2. světové války a se všemi událostmi po něm následujícími. Je tedy dobře připomenout i tuto neslavnou historii.

Vize odsunu, o níž psali před časem v Lidových novinách renomovaní historici, vznikla brzy po začátku německé okupace Čech a Moravy.

Prezident Beneš ve své londýnské emigraci zpočátku navrhoval dokonce odstoupení části československého území, v níž převažovali Němci, aby se jejich počet v rámci státu zmenšil.

Myšlenka však byla rezolutně odmítnuta domácím odbojem, a tak zvítězila alternativa odsunu převážného množství německé menšiny při zachování dosavadních hranic státu. S tímto řešením nakonec souhlasili i představitelé všech Spojenců.

Ti uvažovali dokonce koncem války o rozdělení Německa na několik států, aby už nikdy nemohla pokračovat německá rozpínavost. Vzhledem k brzké poválečné polarizaci Evropy a studené válce byla však tato myšlenka opuštěna a vznikly dva německé státy, poplatné Západu a Východu.

Čtěte také

Rozhodnutí o transferu německé menšiny pak bylo uzavřeno postupimskou konferencí. Mezitím došlo u nás k divokému odsunu, který západní Spojenci právem odsoudili.

O těchto událostech, neomluvitelných, ale vysvětlitelných, chci hovořit, protože dosavadní jednostranný výklad je poněkud ahistorický.

Transport vysídlených českých Němců po druhé světové válce

Divoký odsun jistě zůstane hanbou tohoto národa, ale je třeba znát atmosféru oné doby, což velká část kritiků znát nemůže, protože se nacházeli ve věku batolat nebo ve věku ne o mnoho vyšším.

A nedobrovolný transfer občanů je jistě odsouzeníhodný, ještě více pak zabíjení nepřátelských civilistů. Inspirován však článkem Petra Zídka v Lidových novinách, jenž popisuje umučení katapultovavšího se amerického letce zfanatizovanými německými ženami, chci tuto ahistoričnost uvést na pravou míru.

Občané neměli tehdy zkušenost s žádným totalitním režimem, neuměli si představit, jak lze mnohého z normálních lidí zfanatizovat, všichni Němci byli považováni za nacisty.

Ti měli na svědomí nezměrné utrpení a úmrtí milionů vězňů v koncentračních táborech, ti byli zodpovědní za Lidice a Ležáky, ti postříleli v posledních dnech války v Terezíně mnoho vězňů, ti vyhlazovali celé národy a celá etnika.

Msta dopadla na nevinné, ale byli to v očích mstitelů všichni nacisté. Vykonavatelem byla sice často lůza, ale politici přivírali obě oči.

Je to neomluvitelné, ale v hysterické poválečné době možná pochopitelné.

Spustit audio