Jiří Berounský: Odměny v představenstvech státních firem
Dozorčí rady a představenstva jednotlivých státních podniků patří – podle mého názoru – k těm odvráceným skutečnostem demokracie.
Respekt dokonce před časem psal, že podle zpráv BIS je politický vliv v dozorčích radách hlavní příčinou neprůhledného rozhazování státních peněz skrze předražené zakázky. To nedovedu posoudit, ale stačí zůstat u odměn jednotlivých členů dozorčích rad a představenství, které se mi zdají nepřiměřené.
K této úvaze mě inspiroval rozsáhlý článek v Lidových novinách, věnovaný, mimo jiné, člence ANO, která je v dozorčí radě Pražské energetiky a v představenstvu Pražské teplárenské. V těch orgánech je zřejmě proto, že je – dle téhož listu – předsedkyní pražské organizace ANO a místopředsedkyní celého hnutí.
Chápu, že vláda má za státní firmy politickou odpovědnost, takže tam chce mít své lidi, ale přesto je tato skutečnost předmětem rozdílných názorů a sporů – totiž zda obsazovat vrcholné orgány jednotlivých firem odborníky, či politiky.
V každém průmyslovém podniku je přece spousta objektivních technických problémů, k nimž mají zástupci státu, což znamená zástupci jednotlivých stran, málo co říci.
Nelze být zpravidla zároveň dobrým politikem a zároveň fundovaným inženýrem, který dokonale rozumí třeba destilaci nebo výrobě oceli. Domnívám se tedy, že by většinu měli tvořit odborníci. A zástupců státu, kteří by podnik "hlídali", by měla být v každém případu menšina.
A jak to vypadá v praxi? Ve státem vlastněném energetickém gigantu ČEZ má stát, to znamená jednotlivé strany, v dozorčí radě osm zástupců – čtyři za ANO, tři sociální demokraty a jednoho lidovce. Odborníci jsou jen čtyři.
Nemělo by to být spíše naopak? Ti hlídači by přece vždycky měli mít přístup na dotyčné ministerstvo a ministr by v případě strategického sporu prosadil státní zájem.
Legislativní úprava však stále chybí a tak je jmenování velmi často živelné, či prosazující stranické nebo osobní zájmy. Někteří členové dozorčích rad zasedají v mnoha radách a těžko tak mohou hájit nějaké strategické rozhodnutí, když ani podnik nemohou důkladně znát.
Nejvykřičenějším a – podle mého názoru – snad nejnemorálnějším případem obsazení míst v dozorčích radách bylo obsazení míst oněmi rebely v ODS Šnajdrem, Tluchořem a Fuksou výměnou za hlasování v Parlamentu. To považuji za typický příklad partajokracie, která je však stále součástí současné nereformované demokracie. Je to však určitě námět k diskusi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
