Jiří Berounský: Kdo je zodpovědný za státní rezervy nafty?
Rezervy státu, nesmí – podle mého názoru – být předmětem žádných ekonomických spekulací, prostě musí sloužit jako rezerva s možností třeba okamžité likvidity. Jaká je však realita v České republice?
Zbožštění tržních vztahů se nevyhnulo ani tomuto segmentu národního hospodářství: Státní rezervy nafty České republiky byly svěřeny jakési firmě, zvané Viktoriagruppe, která onu naftu – jak píší Respekt i Lidové noviny – skladuje, tedy skladovala, v bavorském Kraillingu. Prý to přijde levněji než u státního podniku Čepro.
Jenže při kontrole množství oné nafty v loňském roce se zjistilo, že ve skladu je až o šest milionů litrů nafty méně, než má být. Firma tedy dostala pokutu, jenže tu nejen nezaplatila, ale zcela náhle podala návrh na bankrot.
A při pokusu odvézt zbytek nafty do republiky, tvrdili manažeři firmy, že se prý – jak píše Respekt – rozbila železniční vlečka a nejsou ani peníze na její opravu.
Mluvčí předběžného správce navíc nedávno do Prahy vzkázal, že vlastně není jasné, jaká nafta nám patří, a že je to prý z právního hlediska složitá otázka. V nádržích totiž může být nafta, patřící České republice i samotné firmě.
I další skutečnosti nejsou pro Prahu příliš povzbudivé. V současné době probíhá spor o to, komu firma vlastně patří, ale určení vlastnických práv má zjistit až soud.
Situace je prý tak vážná, že se v jednání hodlá exponovat i vláda a přenést jednání na politickou úroveň, i když prý proti kontraktu na skladování nafty v zahraničí Bezpečnostní rada státu v roce 2010 nic nenamítala.
Sami posuďte, jakou záruku skýtají oba muži, kteří se přou o vlastnictví. Oba byli totiž v minulosti odsouzeni k podmínečnému trestu, i když jeden z nich jen nepravomocně.
Důvěru nebudí ani nejrůznější firemní škatulata, na příklad v Lichtenštejnsku vzniklá společnost Viktoriaholding, jež ovládla Viktoriapetrol, dceřinou firmu naší známé Viktoriagruppe, při čemž není vůbec jasné, kdo za firmou Viktoriaholding stojí.
Celá záležitost je alarmující ve svém zobecněném významu. Naše civilní kontrarozvědka prý již před několika lety předávala zprávu o tom, že skladování státní nafty v zahraničí je rizikové, ale Bezpečnostní rada státu smlouvu s neprůhlednou firmou posvětila.
Ministr průmyslu celou situaci komentuje slovy: „Stala se věc, která se nikdy stát neměla – že státní hmotné rezervy byly skladovány v zahraničí a ještě velmi podivnou firmou.“
Ale kdo je za to zodpovědný, ptám se já, a jistě nejen já.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
