Jiří Berounský: Jací jsme

Žádné tabulky, grafy, minimálně odborné terminologie, říká editorka knihy. Krátké texty, které by mohl číst středoškolák i jeho prarodiče. Jeden z recenzentů se vyjádřil, že by mohlo jít i o učebnici občanské nauky nebo úvod do sociálních věd pro střední školy, konec citátu. Jací tedy jsme?

Na desetistupňové stupnici spokojenosti jsme se šesti celými a jednou polovinou bodu zhruba v polovině pole. Naše spokojenost stoupla prý jen o chlup, srovnáno s rokem šedesát sedm - to bylo asi v polovině bolševického panství, i když se jednalo o šedesátá léta. To není příliš povzbudivé. Důležité je ovšem srovnání, neméně nepovzbudivé – průměr zemí OECD činí jen o desetinu víc – šest celých, šest desetin.

Nejméně spokojení jsou Řekové a Maďaři – nedosahují ani pěti bodů, kdežto Švýcaři, Islanďané a Dánové jsou spokojení nejvíc a to se svými sedmi a půl body. I se spokojeností se svým výdělkem jsou Češi někde uprostřed: s výplatou je nespokojeno padesát devět procent našinců, v jiných zemích si to myslí padesát osm procent tázaných. Pověstné české rovnostářství je prý jen mýtus: šedesát čtyři procenta občanů by chtěla zatížit bohaté vyššími daněmi ve srovnání se sedmdesáti šesti procenty lidí v jiných zemích.

Vysloveně politické stanovisko je ale alarmující, alespoň v mém pohledu: většině Čechů by prý bylo jedno, kdyby se rozpadla Evropská unie. To by mělo být ovšem varováním pro politiky, zda si Unie vede dobře, zejména v období masivního přílivu imigrantů, který je jakousi zatěžkávací zkouškou její existence. Aby si občané uvědomili, že jen ve větším – jakkoli různorodém , ale přece jen si blízkém a stále se přibližujícím celku - máme šanci se ekonomicky uplatnit.

Nemáme prý rádi většinu cizinců. Jedenatřicet procent z nás by nechtělo za souseda cizince, nejméně potom Araba či Albánce. Manželské svazky u nás se většinou uskutečňují na základě sociální podobnosti, to znamená, že partneři mívají podobné vzdělání, podobnou sociální situaci i podobnou profesi.

Jen je třeba si při případném čtení knihy, či jakémkoli podobném průzkumu uvědomit, že při srovnávání s ostatními národy musí hrát roli naše mnohdy nesvébytná existence, naposledy za bolševizmu, kdy jsme byli kolonií Sovětského svazu.