Jiří Berounský: Čím je dnes Havel

4. říjen 2016

Jaké byly osudy Václava Havla, jaké byly jeho zvyky, vztahy k jednotlivým politikům, jací byli jeho přátelé, co měl a neměl rád, o tom všem jsme se mohli dočíst v mnohých článcích, které byly k jeho významnému, bohužel nedožitému, výročí napsány.

Co ale znamenal pro občany tohoto státu, kteří mu rozuměli? Co znamenal pro každého z nás, jak se zařadil do té štafety lidí, jejichž myšlenky a životní postoje na nás zapůsobily, jak se zařadil mezi ty, kteří nám z dálky podávají ruku a kterých chceme být hodni?

Možná jsou to pouhá přání, jimiž jej projektujeme do svých cílů, zejména těch politických. Ale v politice, se všemi jeho úspěchy i omyly, jej museli všichni znát. A činíme-li tak - myslím projektujeme-li jej do svých cílů - je to důkaz jeho vlivu na nás, kteří jsme jej uznávali.

Řekl jsem, že v politice jej museli všichni znát. To není spekulace, to je fakt, protože byl prezidentem nás všech, po zásluze prvním občanem tohoto státu. Jako Tomáš Garigue Masaryk – toho jsme si také vážili. Je třeba objektivně říct, že nebylo těžké získat oblibu po 40 letech komunistické totality.

Značka Havel

Jenže on nám důstojnost a svobodu nejen vrátil, on nám ji chtěl natrvalo uchovat. Naivně, s mnohými z nás, se původně domníval, že může existovat společnost beze stran a stranických sekretariátů, že může existovat společnost, kde nebude jediným sudidlem hromada peněz, které vlastníme a kterými ovládáme své blízké.

Logo

Že jím bude jen hodnota každého jedince. Jenže dnes je ta naše agora – jakkoli jsme malým státem – příliš velká. Prostě to nejde. Ale proto není dnes módou odsuzovat pravdoláskaře - málokdo si troufne odsoudit samého Havla.

Pravdoláskaři se odsuzují proto, že nesouhlasí s během událostí, kde rozhoduje ten, kdo dá víc, ať to „víc“ získal poctivou prací, nebo podvodem. To není idealismus, to je návod k poctivému existování. Jenže dnes je morálka takřka sprosté slovo, s nímž se daleko nedojde. S tím by Havel nikdy nesouhlasil.

Nevyznal se příliš v ekonomii. Ale od toho prezident není, má poradců, kolik chce, nehledě k tomu, že ekonomickou politiku provádí vláda. Ta se nechala ale Havlem asi ovlivnit ve věci zbrojního programu, jehož útlumem se zvýšila v oněch regionech nezaměstnanost a snížila se tam Havlova popularita.

Ale jak mohl podporovat výrobu děl a tanků, když chtěl být „lépe sám sebou“, jak píše z bolševického vězení v dopisech Olze, a byl bytostným pacifistou. Značka Havel stále ve světě existuje. Měli bychom ji lépe opatrovat.

Spustit audio