Jindřich Šídlo: Zeman už nic nezvládne. Stačí počkat
Některé věci se zdají prostě neuvěřitelné. Třeba v pondělí zavlaje nad Pražským hradem ukrajinská vlajka. Kupodivu ji tam v rámci happeningu nevyvěsí žádná anarchistická skupina, ale Kancelář prezidenta republiky. Ano, po událostech posledního týdne, a zejména projevu prezidenta Zemana ze čtvrtka, nám to může připadat jako úplná samozřejmost a teď snad už jen čekáme, kdy český jestřáb vyzve k útoku NATO na Moskvu.
V tuhle chvíli není důležité přijít na kloub názorovému obratu muže, který na konci své politické dráhy popřel celou svou promoskevskou politiku posledních devíti let. Už jeho televizní projev doprovázely na sociálních sítích komentáře typu „přece mu nebudete věřit“.
Čtěte také
Ta skepse je na místě, důležitější ale bylo, že žádnou z vět prezidentova proslovu nemohla ruská strana využít pro svou propagandu. Znovu si můžete říct: „A není to málo?“ Ano, je to málo, ale je to taky realita, ve které žijeme a kterou si dvakrát vybrala většina českých voličů. Nároky na výkony hlavy státu se snížily až k samé zemi – a aspoň jedenkrát se je podařilo Miloši Zemanovi naplnit.
Pokud ale říkáme, že „v tuto chvíli“ není nutné Zemanovu otočku úplně pitvat, pak ale taky platí, že v mnoha dalších chvílích na to bude pravý čas. A bude to dokonce nezbytné. Celá prezidentská éra Miloše Zemana si zaslouží velmi detailní zkoumání – akademické, ale taky řekněme „bezpečnostní“.
Ruský zájem o Česko
Co prezident Zeman v prvním období naznačil, v tom druhém, které začalo právě před čtyřmi lety, rozjel naplno. A když jsme zahájili konstatováním, že některé věci dnes vypadají naprosto neuvěřitelně, patří mezi ně zcela jistě otevřená snaha prezidenta zajistit ruské společnosti Rosatom účast na stavbě nových bloků jaderné elektrárny v Dukovanech.
Čtěte také
Ještě před rokem bylo nutné s tím počítat jako s reálnou možností, a to přes jasná varování bezpečnostních složek. Málokterá země si může říct, že její nejvyšší ústavní činitel věnoval v zájmu cizí mocnosti tolik času a úsilí diskreditaci vlastních tajných služeb.
A taky nejspíš věděl, co dělá, protože to nakonec byly právě tyto služby, jejichž informace vedly k zásadnímu zlomu celé poslední dekády: odhalení teroristického útoku ve Vrběticích, za kterým mělo stát ruské komando, a k následné tvrdé reakci vlády Andreje Babiše, která naplnila touhy mnoha svých předchůdců, vyčistila ruskou ambasádu v Praze a konečně utnula ruské sny o Dukovanech.
Možná si to už každý nepamatuje, ale ještě týden po Babišově a Hamáčkově dramatickém brífinku vystoupil český prezident v televizi, aby celou oficiálního verzi podle známého manuálu úplně zpochybnil. Prezident ale neuspěl – a nebyl to jen konec nadějí Rosatomu, ale také faktický závěr Zemanovy dominance v české politice.
Čtěte také
Nová, středopravicová koalice zřejmě uzavřela s prezidentem cosi jako příměří. Miloš Zeman jí nijak nestojí v cestě, momentálně drží basu a na oplátku budeme sledovat cosi jako relativně důstojný odchod téměř osmdesátiletého prezidenta po celém jeho volebním období a politickém životě. Plus několik personálních ústupků typu pokračování prezidenta NKÚ Miloslava Kaly v úřadě. Z hlediska momentální stability země v napjaté době to dává smysl. Prezident už není schopen žádné větší samostatné akce. Není třeba ho ponižovat, jen mu pravidelně připomínat, že se na jeho výkon let 2003–2022 nezapomene. A samozřejmě taky na jeho okolí.
Pro tuhle chvíli možná stačí symbolická gesta typu neúčasti na pondělním předávání státních vyznamenání, jak to ohlásili předsedové parlamentních komor Pekarová Adamová a Vystrčil, předseda Ústavního soudu Rychetský nebo olympijský šampión Krpálek.
Až ale Miloš Zeman odejde v březnu 2023 do penze, mohli bychom se o jeho prezidentství dozvědět víc. O motivech, vazbách, financování jeho kampaní.
Už jen proto, že ruský zájem o Česko s odchodem Miloše Zemana neskončí a tuhle case study, kterou jsme teď devět let často nevěřícně sledovali, bychom měli probádat opravdu důkladně.
Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
