Jindřich Šídlo: Zavřete je všechny
Ve sněmovně se minulý týden přihodilo bez větší pozornosti publika cosi zvláštního, cosi, co naznačuje příchod nové éry. Poprvé po třech letech odmítli poslanci vydat k trestnímu stíhání svou kolegyni, sociální demokratku Zuzanu Kailovou.
Policisté ji chtěli stíhat za údajně předražené vítání občánků v Ústí nad Labem, kde Kailová působí jako radní. Případ sám o sobě není až tak zajímavý: policie si myslí, že celá akce byla zhruba desetkrát předražená, poslankyně Kailová se brání, že všechno bylo v pořádku a že vítání občánků, tato postkomunistická náhrada křtu, mělo u obyvatelstva velký úspěch.
Kde je pravda, opravdu nevím, celkem s jistotou lze ale říct jedno. Ještě tak před rokem, dvěma, by sněmovna poslankyni Kailovou vydala bez větších debat. Což neznamená, že by tak učinila bez pochybností, naopak.
Jen by většina poslanců tušila, že si prostě nemůže dovolit hlasovat proti všeobecnému mínění, že je tu konečně ten dlouho očekávaný čas, kdy policie a státní zastupitelství, ještě nedávno spolehlivě neškodné, teď už konečně dokáže zatočit s korupcí nebo čímkoliv, co korupci připomíná nebo by připomínat mohlo. A že pochybnosti nad policejní prací znamenají samozřejmě přitakání korupci a jejím pachatelům, protože policie přece ví, co činí.
Jako v případě bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové z TOP 09 v kauze nákupu letadel CASA. Ačkoliv většina poslanců tenkrát v létě 2012 měla chuť se své kolegyně zastat. Jenže to nešlo, částečně kvůli principu, částečně také kvůli tomu, že obviněním Parkanové policie po zatčení Davida Ratha vyrovnávala skóre mezi opozicí a koalicí na požadovaný stav 1:1.
Vlasta Parkanová tedy byla vydána a obviněna – a dodnes v této nezáviděníhodné pozici čeká na výsledek celého případu, který ale nepřijde dříve než za několik let.
Pokud ale byla vydána Parkanová, pak nedává naprosto žádný smysl, že se stejně poslanci nezachovali v případu Kailové. Co se tedy změnilo? Už snad nebojujeme proti korupci?
Samozřejmě, že bojujeme, ovšem obavy, kdo všechno a proč se může stát obětí tohoto boje, už naplno dorazily i do sněmovny. Sám premiér Sobotka nedávno poznamenal, že se do komunální politiky nikdo moc nehrne, protože „je kriminalizována“, a europoslanec TOP 09 a starostů Stanislav Polčák zase prohlásil, že letos na podzim budou do městských zastupitelstev kandidovat „pouze skupiny hazardérů nebo ti, kteří neví, do čeho jdou“.
Ano, tohle je vážné téma, jen jeho řešení nespočívá v tom, že poslanci začnou ostentativně nevydávat své podezřelé kolegy. Protože tím zaprvé vytvářejí jen další nespravedlnosti.
Pokud si zasloužila ochranu poslankyně Kailová, proč ne také bývalý pražský primátor Bohuslav Svoboda, obviněný v čím dál absurdnější kauze Opencard?
Mimochodem, ještě je dobré si připomenout, že nesouhlas se stíháním už dávno neznamená definitivní doživotní pardon, jak to v českém parlamentu fungovalo 20 let, ale jen odklad do konce mandátu. Kdyby o této změně ústavy poslanci hlasovali dnes, a ne před rokem, patrně by ji nikdy neodsouhlasili.
Práce poslanců ale především nespočívá v úvahách o míře ohrožení sebe samého nebo kolegů – politiků, ať už ve sněmovně nebo na nižších úrovních politiky. Pokud mají pocit, že se v Česku kyvadlo znovu poněkud vychýlilo, tentokrát od všeobecné beztrestnosti k přehnané represi, jsou to také právě oni, kdo s tím může něco dělat: třeba interpelovat ministry spravedlnosti a vnitra nebo opravdu vážně promýšlet, jestli země potřebuje nový zákon o státním zastupitelství.
A brát v úvahu všechny možné důsledky, a ne jen hrozbu, jestli se náhodou neocitnou na nějakém seznamu škůdců, sepsaném některou z protikorupčních organizací. Protože tuhle fázi svatého rozhořčení už máme za sebou a teď je potřeba zase začít věci posuzovat s chladnou hlavou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
