Jindřich Šídlo: Vláda mrtvých koní

Ve chvíli, kdy se tenhle komentář natáčí, kývlo na Rusnokovu nabídku šest lidí: ministři spravedlnosti a vnitra Marie Benešová a Martin Pecina, oddaní prezidentovi hardlineři, kteří jsou pro Miloše Zemana ochotní udělat cokoliv. A tím myslím opravdu cokoliv.

Dále přichází Zemanův sponzor z volební kampaně Miroslav Toman na zemědělství, někdejší šéf Českých lesů František Koníček známý též z někdejších odposlechů primátora Béma jako "mrtvý kůň" na ministerstvo práce a sociálních věcí. Jan Kohout se vrací už podruhé do Černínského paláce.

A nakonec je tu nový ministr kultury bývalý šéf ČT Jiří Balvín, což je tedy mimořádně vydařená pointa. Balvín se totiž nijak netají svým blízkým přátelstvím s pražským démonem Romanem Janouškem. A jestli máme věřit dosud platným verzím nedávného policejního zásahu v české politice, jeho hlavními cíli byli na začátku právě Janoušek a jeho koaliční partner Ivo Rittig.

A tím to prozatím končí. Dovolme si zopakovat banální poučku: nejdůležitějším členem každé vlády je kromě jejího předsedy a šéfa vládního protokolu ministr financí. Kdo jím bude? Náměstek Jan Gregor, který by byl patrně nejlepší dostupnou volbou, už nabídku odmítl, mimochodem stejně jako další podobní ambiciózní a vzdělaní třicátníci - Radek Špicar nechce být ministrem životního prostředí a Daniel Braun ministrem pro místní rozvoj. Což mimochodem svědčí o tom, jakou šanci tihle mladí profesionálové Rusnokově vládě dávají: ani jako zmínka v CV se nevyplatí. Možná spíš naopak.

Před čtyřmi lety měl premiér Jan Fischer mimořádné štěstí, že s ním byl ochoten spojit síly legendární náměstek Eduard Janota, jediný člověk v Česku, který znal v rozpočtu každé číslo. Vzor státního úředníka, Eduard Janota, který jako náměstek pracoval i pod Jiřím Rusnokem, bohužel v létě 2011 zemřel a žádný další není na dohled.

Vzhledem ke jménům, která se zcela vážně objevují na premiérových seznamech, jako třeba kandidát na ministra dopravy Jaromír Schling, možná bychom dokázali jeden zajímavý tip - jak se říká - vygenerovat.

Stačí, aby si premiér vzpomněl na jednoho ze svých předchůdců, konkrétně prvního ministra financí Zemanovy vlády Iva Svobodu. Splňuje totiž hned dvě zásadní kvalifikační kritéria: je to nepochybně odborník a pobyt ve vězení už má dávno za sebou. A to o sobě může dnes v české politice s jistotou říci málokdo.