Jindřich Šídlo: Skončila éra „Rittiho a partnerů“

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Podnikatel Ivo Rittig před policejní služebnou v pražské ulici Na Perštýně. Archivní snímek z 18. září 2013

Zpráva o zatčení Ivo Rittiga přišla minulý týdne ve chvíli, kdy už někteří – jako třeba autor této poznámky – přestávali věřit, že si tento blahobytně vyhlížející politický podnikatel takový zážitek někdy vůbec užije. Možná, že se tak stalo o několik let později, než by pro vývoj této země bylo užitečné, ale lepší pozdě než vůbec nikdy.

Samozřejmě, pan Rittig je zatím pouze obviněn, to znamená nevinný, a vzhledem ke kvalitě jeho právníků bude lepší si s definitivními soudy ještě počkat – na řádný soud.

Nicméně, ta fotografie Iva Rittiga stojícího před policejní stanicí Na Perštýně stojí za zapamatování. Zvlášť, když ji třeba porovnáte s jinými proslulými snímky, třeba těmi z kongresu ODS v pražském hotelu Clarion v listopadu 2009.

Ivo Rittig a jeho přátelé, jako Alexandr Novák či Patrik Oulický tehdy proměnili vrcholnou stranickou událost v demonstraci vlastní síly. Zatímco ve druhém patře, ve sjezdovém sále, bouřil Mirek Topolánek o nutnosti bránit se vlivu kmotrů, jak jim začal říkat, tito obchodníci s vlivem v baru o patro níž popíjeli drahá vína, platili za ně z ruliček pětitisícovek a přijímali u svého stolu delegace jednotlivých krajských organizací.

Dnes se to zdá jako naprosto neuvěřitelná scéna, přesto nás od ní dělí pouhé čtyři roky. Ritti a partneři, čímž nemyslíme jeho oficiální firmu specializovanou na sepisování etických kodexů pro státní organizace, tehdy prožívali vrchol své moci a zjevně si mysleli, že to nikdy nebude jinak.

Dnes pan Novák sedí ve vězení, Patrik Oulický se aspoň dočasně stáhnul a na lepší časy vzpomínají i další obchodníci s vlivem a známostmi, kterým se z nedostatku nežalovatelných výrazů říká nesmyslně lobbisté.

Roman Janoušek má na krku obvinění z vraždy, Tomáš Hrdlička pochopil, že lidé nejsou úplně hloupí, i když si na firmu napíše slogan „Hlavu vzhůru“, a tak dále až ke koncům nejsmutnějším, jako byla dosud neobjasněná vražda severočeského sociálního demokrata Romana Housky.

Důvodů, proč tahle éra skončila, je víc. Velmi důležitou roli sehrála samozřejmě mnohem emancipovanější policie a státní zastupitelství, které se najednou nebály otevírat i případy, o nichž dlouhé roky nejspíš nevěděly.

Jenže to by samo o sobě nestačilo. Respektive, nebylo by to nejspíš možné bez výsledku voleb 2010, sněmovních i komunálních, kdy voliči doslova vypráskali ze sněmovny i z radnic ty, z nichž si naši obchodníci udělali své bílé koně.

Nešlo to všechno najednou a trvalo to docela dlouho: takový pan Rittig – jak jsme se dozvěděli z dnešní MF DNES – ještě v roce 2012 vážně s premiérovou důvěrnicí řešil obsazení postu vrchní státní zástupkyně, což ale jen dokazuje, jaké měl z Lenky Bradáčové obavy, protože i on musel vědět, že se časy mění.

A je také pravda, že se časy nemusí měnit jen k lepšímu a že brutálně buranskou estetiku jedné generace vystřídají mnohem sofistikovanější a na pohled elegantnější způsoby generace nastupující. Jistě. Ale pohled na pana Rittiga před policejní stanicí za to prostě stojí.