Jindřich Šídlo: Premiér Bohuslav Sobotka navštívil Lety

Designovaný premiér Bohuslav Sobotka hovoří 20. ledna na Pražském hradě s novináři, poté co prezidentovi Miloši Zemanovi předložil seznam kandidátů na členy své vlády
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Designovaný premiér Bohuslav Sobotka hovoří 20. ledna na Pražském hradě s novináři, poté co prezidentovi Miloši Zemanovi předložil seznam kandidátů na členy své vlády

Bohuslav Sobotka byl v sobotu v Letech u Písku. Zní to jako banální zpráva a premiér si může být celkem jist, že mu víkendová cesta body popularity nezvedne. Spíš naopak.

Ale i proto je dobře, že se Sobotka se svým ministrem bez portfeje Jiřím Dienstbierem k památníku obětí romského tábora vypravil. Oba pánové si zaslouží veřejnou pochvalu, za kterou se jim vzhledem k převládajícím náladám v dnešním Česku omlouvám.

Optimisticky viděno to totiž vypadá, jako by definitivně skončila nedůstojná tradice, kdy nejvyšší čeští politici dokázali dlouhá léta ignorovat skutečnost, že 70 kilometrů od Prahy leží místo, o němž se toho víc dozvíte třeba ve washingtonském Muzeu holocaustu než v českém veřejném prostoru.

Sobotka je za téměř dvacet let od roku 1994, kdy se zprávy o táboře v Letech poprvé objevily v českých médiích, teprve druhým premiérem, který do Letů zavítal – tím prvním byl před dvěma lety Petr Nečas.

Přitom to začalo docela nadějně. Pomník akademického sochaře Zdenka Hůly slavnostně v květnu 1995 odkryl prezident Václav Havel. Poté se ale do Letů dlouhé roky sjížděli pouze velvyslanci světových velmocí, humanrightističtí nadšenci, maximálně juniorní ministři či státní úředníci a samozřejmě potomci obětí.

Přímo v Letech zemřelo pod dohledem českých strážců na tyfus 326 vězňů, z toho 241 dětí. Pro dalších téměř 500 lidí se tábor stal přestupní stanicí na cestě do nacistických plynových komor. Komu to ještě nedošlo, snad už to teď pochopil: Lety – stejně jako Hodonínek u Kunšátu na Moravě – byly součástí konečného řešení, během nějž zahynulo 90 procent českých Romů.

Jenže o tom všem se v Česku prostě nemluvilo, a překvapivě příliš ani po roce 1989. Tohle není naše věc, jako by zněl vzkaz, který byl logickým pokračováním desítek let, kdy byl romský holocaust vytlačován z paměti, kdy se této tragické části českých dějin věnovalo jen pár osamělých badatelů, jako třeba profesor Ctibor Nečas na brněnské univerzitě, a kdy míru piety vyjadřoval prasečák, vyrostlý na místě letského tábora přesně před 40 lety.

Mladí Romové pokládají věnce k památníku v Letech u Písku

A stojí tam a stát bude, protože – jak jsme slyšeli mnohokrát v minulosti – vždycky se najde priorita, na niž bude oněch pár set milionů (i když vlastně nikdo přesně neví, kolik) potřeba víc než na jednu očistnou historickou operaci.

A také Sobotkova vláda ještě prasečák nezboří. Každá budoucí přítomnost českého premiéra v Letech ale dává naději, že se tohoto momentu jednou dočkáme. A že jej pak nebudeme bourat jen kvůli zemřelým a přeživším Romům, ale především kvůli nám – dobrým Čechům.