Jindřich Šídlo: Nedělat z voličů hlupáky

Premiér Petr Rusnok byl hostem prezidenta Miloše Zemana na obědě v Lánech
Premiér Petr Rusnok byl hostem prezidenta Miloše Zemana na obědě v Lánech

Jakákoliv nová vláda bude lepší než nikým nikam nikdy nezvolený spolek přátel Miloše Zemana pod krycím názvem "kabinet Jiřího Rusnoka" - a to s důrazem na slovo jakákoliv.

I s tímto vědomím bychom si ale dovolili požádat, aby příchod vlády Bohuslava Sobotky proběhl alespoň s jistou mírou ohleduplnosti spočívající v respektování faktu, že volič není úplný hlupák. Takže mu opravdu není nutné s vážnou tváří tvrdit, že služební zákon musí projít na mimořádné schůzi sněmovny prvním čtením proto, že to snad po náš žádá Evropská unie. Což tedy žádá, ale už asi tak deset let a nijak zvlášť nás to celou dobu nedokázalo rozházet.

A už vůbec není nutné tvrdit, že tenhle spěch nemá nic společného s Andrejem Babišem a jeho jistým problémem s lustračním zákonem. Protože to není pravda. Nebo snad jedině v tom, že zákon prošlý prvním čtením opravdu ještě neruší platnost lustračního zákona, kterému až doteď musel od roku 1993 vyhovět každý ministr české vlády. Debata o tom, nakolik má zákon vzniklý ve vypjaté porevoluční atmosféře po neúspěšném puči v Sovětském svazu v roce 1991, ještě dnes smysl, je přitom úplně legitimní - autor této poznámky je třeba přesvědčen, že měl být zrušen už dávno. Pokud Andrej Babiš získal ve volbách skoro 19 procent hlasů, má právo zasednout ve vládě, zvlášť když veškeré pochybnosti o jeho minulosti byly v době voleb známy.

Jenže zákon stále platí, nezrušila ho ani české levice v časech před deseti lety, kdy měla ve sněmovně jasnou převahu 111 hlasů. Jistě, jeho výklad není úplně stoprocentní, ale podmínka prezidenta Zemana a ochota nové koalice vyhovět a služební zákon poslat dál sněmovnou ale naznačuje, že si tu někdo věru není jistý, jak to s Andrejem Babišem a jeho schopností vyhovět zákonu vlastně je.

Férový postup by byl proto celkem jednoduchý. 101 hlasů ve sněmovně a 41 v Senátu pro zrušení lustračního zákona by se jistě našlo a česká demokracie ročník 2014 by to zcela jistě přežila. Jenže to je přece jen politicky poněkud riskantní, třeba lidovci, součást nové vládní koalice, by to svým voličům vysvětlovali asi dost obtížně a česká pravice by zas našla své oblíbené téma rudého nebezpečí, jemuž sama za poslední roky ochotně otevřela cestu.

Bylo by to možná složité, ale to se tak v politice stává a nakonec vždycky vítězí ti, kteří se nebojí riskovat a jdou i do soubojů, které nevypadají na první pohled jako dopředu vyhrané. A samozřejmě ti, kteří z voličů nedělají hned na začátku hlupáky. Protože tahle operace nutně vede k jediné otázce: A v čem nám budete lhát příště - až půjde o opravdu důležité věci?