Jindřich Šídlo: Naši kandidáti

Jenže po všech zkušenostech z minulých let to není zrovna jednoduché rozhodování. Léta totiž platilo: čím výš jste na kandidátce, tím větší šanci na křeslo ve sněmovně máte. Což byla důležitá informace zejména v případě, kdy hrozilo, že nějaká strana v nové sněmovně obsadí výrazně méně míst, než v minulých volbách - letos by se to mohlo týkat třeba ODS. Problém je, že tahle taktika přestala platit v roce 2010, kdy voliči do sněmovny znovu nepustili například Ivana Langera z ODS na Olomoucku nebo lídra TOP 09 Pavla Severu v Pardubicích. A naopak do ní posunuli z posledního místa pražské kandidátky jistého Jana Floriana, o němž nevěděli vůbec nic tehdy jako až zřejmě do předminulého týdne, kdy Florian fakticky odepsal naděje pravicové koalice 101. Jsou voliči ODS spokojeni?

A to mluvíme zatím jen o skutečných extrémech. Na to, abyste přeskákali zasloužilé stranické hvězdy, jste nemuseli být hned na posledním místě a těžit tak z kroužkovacího happeningu vymyšleného Františkem Janouchem. Nepřízeň svých stranických kolegů při sestavování listin dokázali osobní kampaní překonat mnozí už odepisovaní matadoři, například tolikrát vysmívaný Marek Benda, kterého v roce 2010 pražská ODS pod vedením Pavla Béma odsunula na bezpečně nevolitelné 18. místo - a Benda se díky osobní kampani a rozhodnutí voličů, nikoho jiného, přesto do sněmovny dostal i tehdy.

Díky aktivitě a kreativitě voličů byla právě končící sněmovna tou nejčerstvější od roku 1992, zasedlo v ní 114 nových poslanců z dvou set. A není žádné velké překvapení, že i nováčci rychle pochopili určité zákonitosti života na Malé Straně: třeba, že všechny změny jsou obvykle jen k horšímu. A tak návrh Senátu, aby měl volič ještě volnější ruku při výběru poslanců než v roce 2010, už ani novou sněmovnou neprošel.

A tak pro ambiciózní soutěžící v závodě primárek máme bohužel nepříjemnou zprávu: nic jako bezpečné místo na kandidátce neexistuje - na jejím začátku ani na konci. Protože bohužel nakonec vždycky rozhoduje volič. A že jedinou jistotou všech voleb v Česku zůstává, že nakonec skončí úplně jinak, než si ještě dvě měsíce před nimi skoro všichni myslí.