Jindřich Šídlo: „Loutka“ Zimola? Sobotka na cestě z kopce. ČSSD vyhlíží volby

3. únor 2017
Jindřich Šídlo

Když si zadáte do Googlu jména „Zimola“ a „Babiš“, vyskočí před vámi 400 tisíc odkazů. Pro orientaci lze ale setrvat jen na první stránce vyhledávání. Těsně pod sebou najdeme dva rozhovory, které dělí jen rok a půl – ale taky pozoruhodný názorový posun.

V interview z června 2015 jihočeský hejtman na adresu šéfa ANO a ministra financí říká: „Nic se nenaučil, plete si základní pojmy. Umí jen nadávat, jak všichni krademe.“ V listopadu loňského roku už ale čteme od Zimoly něco jiného: „Babiš hraje tvrdě, ale fér.“

Není to nic složitého, vztah Andreje Babiše s Jiřím Zimolou prošel pod laskavým dohledem prezidenta Miloše Zemana zásadní proměnou poté, kdy předseda ANO osobně zařídil, aby Zimola zůstal na českobudějovickém hejtmanství i po krajských volbách, které – což je potřeba dodat – jako jeden z pouhých dvou sociálních demokratů dokázal vyhrát. A není asi potřeba příliš vysvětlovat, že Babiš tuhle službu neposkytl Zimolovi jen tak nezištně. Nepochybně přijde čas, kdy si za svou velkorysost vyžádá protislužbu.

Takže když teď předseda vlády a ČSSD Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Seznam mluví o Zimolovi jako o loutce, u níž jen není jasné, zda s ní víc manipuluje Babiš nebo prezident Zeman, lze pochopit, o čem je řeč.

Premier Bohuslav Sobotka

Jen je k tomu třeba ještě něco dodat. Sobotkovo neobvykle drsné vyjádření přichází pár dní poté, co jihočeská organizace ČSSD pod Zimolovým vedením nepodpořila Sobotkovu kandidaturu na předsedu ČSSD na březnovém sjezdu. A v rámci dlouhé stranické tradice politické odvahy samozřejmě nenavrhla žádnou alternativu – jen ať se v tom Sobotka pokoupe.

Jenže politika taková je, zvlášť ve volební sezoně. A ještě k tomu v tomto roce, kdy český politický provoz přes všechna silná slova směřuje k jedinému bodu: očekávanému vítězství Andreje Babiše a povolebnímu padání drobků ze stolu, kterému se občas z tradice říká koaliční vyjednávání. (Na tomto místě nesmí chybět tradiční vsuvka, že do voleb chybí ještě téměř devět měsíců a nikdo si dnes nemůže být jistý, jak dopadnou.)

Když dnes premiér Sobotka mluví o tom, že by nešel do koalice s Andrejem Babišem v pozici slabšího partnera, je to proto, že v téhle situaci ani nic jiného říkat nemůže. Ale v okamžiku, kdy by výsledky voleb odpovídaly dnešním průzkumům, to už s největší pravděpodobností nebude Sobotka, kdo bude o povolební taktice ČSSD rozhodovat. (Možná si Bohuslav Sobotka vzpomene, jak se v květnu 2010 stal z hodiny na hodinu úřadujícím předsedou ČSSD poté, co odstoupil Jiří Paroubek.)

A pak se mohou v sociální demokracii hodit i politici, kteří mají s Babišem vstřícnější vztahy než ti, kteří s ním seděli čtyři roky v jedné vládě. A mimochodem, tohle není jen věc ČSSD. Pokaždé, když budeme v kampani poslouchat ta silná slova, kdo s kým rozhodně do koalice nepůjde, bude dobré vzpomenout si na všechna překvapivá a pragmatická řešení z minulosti. Anebo se podívat do krajů, kde spolu může bez větších zábran vládnout skutečně téměř každý s každým.

Jiří Zimola

Bohuslav Sobotka si na své spolustraníky může samozřejmě stěžovat a může mít vcelku oprávněně i pocit, že v téhle předvolební době mydlí schody až trochu moc urputně. Jenže to je osud mužů (v Česku bohužel jen mužů) v téhle roli: být politickým lídrem, jemuž hrozí, že přivede svou stranu z pozice volebního vítěze k porážce, je nevděčná práce, ale Sobotka si ji, jako mnoho jeho předchůdců, zvolil sám. Patří k ní nevyhnutelně i tyhle konce. A pokud ho to aspoň trochu uklidní: jednou samozřejmě totéž čeká i na Jiřího Zimolu, který ale ještě předtím musí na vrchol vůbec dojít.

Spustit audio
  • Aktuální dění
  • Komentář