Jindřich Šídlo: Lidi nepřišli. Nechte je vydechnout

26. květen 2014

Volební účast 18 procent zní hrozivě, i když se budeme uklidňovat, že evropské volby jsou z pohledu českého voliče ty vůbec nejméně důležité. Přitom ještě před rokem jsme si mohli myslet, že letošní eurovolby budou naopak rekordní z druhé strany – to ještě, když to vypadalo, že budou spojeny s plánovanými volbami do sněmovny.

To se ale, jak známo, díky Janě Nagyové a Ivu Ištvanovi nestalo, a lidé prostě nenašli důvod, proč si letní víkend komplikovat cestou do volebních místností.

Velká česká absence se bude rozebírat jistě ještě několik dní. Je to téma hlavně pro stratégy politických stran. To, co se tentokrát jeví jako extrémní, se může v blízké budoucnosti stát pravidlem.

Protože je to prostě tak: voleb v Česku je už nesnesitelně mnoho. Loni jsme měli hned dvoje, nebo skoro troje: dvoukolové prezidentské a podzimní předčasné parlamentní. Ty první se nesly v duchu nesmiřitelného rozdělení národa, ty druhé se odehrály v atmosféře všeobecného znechucení z okolností pádu Nečasovy vlády – a jak se ukázalo z výsledků, také pod deprimujícím dojmem z prezidentské vlády Jiřího Rusnoka.

Čtěte také

Přesto vždy přišlo kolem šedesáti procent voličů, což je na Česko relativně slušná, nebo spíš obvyklá účast v celostátním typu voleb.

Letos nás čekají také další dvě hlasování: do místních zastupitelstev a do třetiny Senátu, tam opět ve dvou kolech.

Volby do Evropského parlamentu

Příští rok máme zasloužené volno, pokud by se ale mělo dál jet podle plánu, další „nevolební rok“ přijde v roce 2027 a pak někdy po roce 2050, kdy už to i autora této poznámky přestalo bavit dopočítávat.

Tak jen stručně, co nás v nejbližších letech čeká: 2016 – krajské volby (a třetina Senátu, jako každý sudý letopočet). 2017 – volby do sněmovny, pokud se Andrej Babiš nerozhodne jinak. 2018 – prezidentské komunální volby. 2019 – evropské, u nichž by účast při tomhle vývoji mohla atakovat hranici deseti procent. 2020 – kraje. 2021 – sněmovna. 2022 – komunální. 2023 – prezidentské... Těšíte se?

Při takhle nabitém rozpisu se jako úplně absurdní jeví stará myšlenka, kterou prezident Miloš Zeman podle očekávání vytáhnul už v pátek: povinná volební účast pod hrozbou pokuty, i když sám prezident připustil, že by se asi v evropských volbách nedala použít.

Čtěte také

Ale je to aspoň vhodná chvíle Miloši Zemanovi připomenout, kdy se v Česku účast poprvé zlomila a nabrala směr k dnešním číslům. Bylo to v roce 2002, po čtyřech letech jeho vlády a opoziční smlouvy. Ještě v roce 1998 volilo v předčasných volbách 74 procent lidí.

O čtyři roky později už to bylo jen 58 procent, což znamená dodnes vůbec nejnižší zájem o volby do sněmovny po roce 1989. Pro začátek by to jako objasnění důvodů, proč lidé někdy k volbám prostě nepřijdou, mohlo stačit i Miloši Zemanovi.

Prezident Miloš Zeman odevzdal svůj hlas ve volbách do Evropského parlamentu

Jestli ale Čechům opravdu dochází chuť chodit si rozhodovat o svých záležitostech, budeme moci s jistou mírou nároku na pravdu říci na podzim, podle účasti v komunálních volbách.

Před čtyřmi lety lidé v rámci volebního masakru motorovou pilou vymetli své radnice od typů, které si z obcí a měst udělali bankomat. Po čtyřech letech budou moci bilancovat, co z tehdejších nadějí zbylo a jestli jim ještě stojí za to věřit ve svou vlastní moc měnit poměry.

Spustit audio