Jindřich Šídlo: Když vládne obstrukce

1. prosinec 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Poslanecká sněmovna, Miroslav Kalousek

Na úvod krátký kvíz: co je to obstrukce? Je to za a) zcela legitimní součást parlamentní demokracie běžná všude ve svobodném světě?

Či spíše za b) nelegitimní snaha menšiny zabránit demokraticky zvolené většině v prosazení jejího volebního programu?

Správná odpověď zní: A. A pak taky B. Záleží jen, na které straně sněmovního sálu právě sedíte. Takový Bohuslav Sobotka už dokázal sdílet oba názory. První jako lídr opozice a druhý jako předseda vlády.

Stejně tak to z obou břehů zná třeba takový Miroslav Kalousek, kdysi ministr financí, kterému opozice vedená Sobotkou v roce 2011 po nocích blokovala jeho reformní zákony. Anebo vzpomeňme Zbyňka Stanjuru, který v roce 2011 jako předseda poslaneckého klubu ODS vymýšlel, jak obstrukce opozice zlomit, aby je ve stejné roli loni vylepšil téměř do dokonalosti.

Čtěte také

Takže když teď ze sněmovny slyšíme všechny ty výroky, v nichž se objevuje cosi jako vyšší zájem, můžeme na ně klidně okamžitě zapomenout.

Obstrukce je prostě krajní prostředek, který může být samozřejmě účinný, zvlášť když dostanete soupeře do časové tísně, jak se to na konci volebního období v roce 2010 podařilo české pravici, která znemožnila Jiřímu Paroubkovi a jeho spojencům prosadit v době vlády zdivočelého parlamentu bez jasné většiny předvolební návrhy sociální demokracie.

Bohuslav Sobotka a Jiří Paroubek v Poslanecké sněmovně

Když obstruovala před čtyřmi lety levice, šlo také o čas, a proto se ve sněmovně jednalo po nocích a o víkendech. Nečasova koalice nakonec odpor opozice zlomila a vládní zákony mohly začít platit podle plánu od začátku roku 2012.

Tentokrát ale TOP 09 s ODS oznámili, že kvůli elektronické evidenci tržeb, tomuto zázračnému receptu Andreje Babiše na jakýkoliv problém, jsou připraveny ochromit sněmovnu klidně až do konce volebního období. Tedy skoro na dva roky. Teoreticky se to při disciplíně jako řemen zvládnout samozřejmě dá. Jde jen o to, jaký to má smysl.

Čtěte také

Taktika opozice je docela srozumitelná, pokud se nejzásadnějším bodem vládního programu za celé čtyři roky má stát EET, pak je to asi opravdu to nejvhodnější bitevní pole. Což ovšem taky vypovídá o ambicích vlády i možnostech opozice, která se dva roky po volbách, kdy by měla v průzkumech válcovat dočasně upadající vládní strany, stále dívá Babišovi i Sobotkovi zdálky na záda.

Takže teď jde jen o čas, nervy – a umělecký dojem. Andrej Babiš bude dokola opakovat, že opozici jde jen o obranu daňových podvodníků a poukazovat na nefunkční sněmovnu, která by přece mohla projednat tolik důležitých věcí.

Andrej Babiš

Opozice bude stát na svém, bude vydávat jedno prohlášení za druhým, jak hájí svobodu podnikání v Česku. A oba tábory budou pozorně sledovat vlastní průzkumy veřejného mínění, jak tuhle akci vlastně vnímají voliči. A podle toho taky upraví svou taktiku.

A vůbec největší irone, které se v klidu můžeme dočkat, nastane ve chíli, kdy si Babiš bude moc přát, aby opozice ve svém úsilí nepolevovala a Miroslav Kalousek s Petrem Fialou budou usilovně přemýšlet, jak svůj odboj se ctí ukončit.Protože tohle je český parlament, který vás dokáže překvapit nejvíc ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte.

Spustit audio