Jindřich Šídlo: Kdo je to pan Horáček?

Upřímně jsme od toho zas až tak moc nečekali, ale pak jsme se nestačili divit: zájem čtenářů vystřelil interview s potenciálním prezidentským kandidátem mezi vůbec nejúspěšnější texty týdne.

Druhý den jsme z rozhovoru vytáhli ještě zprávu pro online deník Aktuálně jednu zprávu – a čtenáři na ni znovu klikali o závod.

Samozřejmě, že z toho nelze ještě vyvozovat nic velkolepého, rozhodně ne úvahu, že Česko našlo svého Kisku, bohatého muže přicházejícího „odnikud“ který v lednu 2018 senzačně porazí v tuto chvíli zdánlivě neohrozitelného prezidenta Miloše Zemana. Možná to jen ukazuje, že poptávka zjevně existuje, jde jen o to, kdo a jak ji zvedne.

Takže, ještě pro jistotu jednou, aniž bychom chtěli dělat z Michala Horáčka černého koně prezidentského závodu, jeho taktika se prozatím jeví jako docela šikovně promyšlená.

Horáček se nenechal natlačit do předem připravené kategorie soupeře, který má na vše zcela opačný názor, než prezident, a už vůbec nehraje roli reprezentanta pouze městských liberálních vrstev, které doufají v odvetu za porážku Karla Schwarzenberga v první prezidentské volbě v lednu 2013.

Finta Václava Klause

Naopak: Horáček dává při každé příležitosti najevo, jak rozumí i těm, kteří nakonec příští volby rozhodnou, těm, kteří volili Miloše Zemana, třeba proto, že nedokázali svůj hlas dát vicepremiérovi extrémně nepopulární vlády, těm, kteří sdílejí řadu obav, o nichž Zeman dokola mluví – ale možná by si přáli, aby je vyslovoval někdo jiný a trochu jiným slovníkem. Každý, kdo bude chtít Zemana porazit, bude muset postupovat stejně.

Miloš Zeman|foto: ČTK, Luděk Peřina,ČTK

Je samozřejmě zcela na místě otázka, jestli to tihle voliči miliardáři, jezdícímu v těch neluxusnějších autech, uvěří. Kdo ale někdy viděl některý z Horáčkových autorských večerů, tuší, že někdejší textař, novinář a spolumajitel Fortuny dokáže s „obyčejnými lidmi“ (omlouvám se za ten ošklivý výraz) najít docela překvapivě snadno společnou řeč. Což ještě samozřejmě neznamená, že ho budou i volit, ale každá kampaň musí nějak začít.

A zjevně si jí už všimli i na Hradě, soudě dle vybroušené odpovědi, kterou v nedělním rozhovoru pro Frekvenci 1 použil prezident Zeman. Michala Horáčka prý nezná. Což je finta stará jako politika sama, kterou kdysi do dokonalosti dovedl Václav Klaus, takže na ni není třeba skákat a připomínat prezidentovi třeba to, jak se s Michalem Horáčkem potkali na tribuně protikomunistické demonstrace na Letné v sobotu 25. listopadu 1989.

Jen si přitom člověk bezděky vzpomene na úplně stejnou odpověď Vladimíra Železného z léta 2002, kdy do TV Nova vstoupila nepřátelsky skupina PPF. „Petr Kellner? Vůbec ho neznám,“ pravil tehdy ředitel ve své sobotní polední talk show. Brzy ho poznal a přesně za rok už nebyl ředitelem.