Jindřich Šídlo: Jak se zdvořile odmítá pozvání na Hrad
Prezident republiky si pochopitelně může na Hrad pozvat, koho chce. Skoro každý, kdo takové pozvání obdrží, je pochopitelně může zdvořile odmítnout.
A pak jsou někteří, kteří je odmítat prostě musejí. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman patří mezi ně. Jeho rozhodnutí omluvit se ze schůzky s prezidentem Miloše Zemanem nevyžaduje ani žádnou zvláštní odvahu. Stačilo, aby Pavel Zeman použil zdravý rozum.
Škoda, že stejnou dávku asertivity neprojevil před čtyřmi lety vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, který v létě 2013, měsíc po zásahu na Úřadu vlády na Hrad napochodoval a nechal si vyslovit podporu a pochvalu, aby teď poslouchal, že tehdy prezidenta “obelhal”. Není třeba Ištvana litovat, je to dospělý, zodpovědný muž, který patrně už ví, jak velkou chybu tehdy udělal. Pavel Zeman jí jen nehodlal zopakovat.
Protože, jak asi všichni tušíme, tohle nejsou žádné zdvořilostní návštěvy. Co by asi tak prezident potřeboval od nejvyššího státního zástupce slyšet? Chtěl mu předat těch několik dobrých rad, které vznikly v kroužku jeho poradců pro oblast justice, v jehož čele zasedá Marie Benešová, někdejší nejvyšší státní zástupkyně z časů Zemanovy vlády, kdy si organizovaný zločin našel cestu do nejbližšího okolí premiéra?
Patrně se nezmýlíme, když si budeme myslet, že tyhle zkušenosti Pavel Zeman, který za téměř sedm let v úřadu přežil už tři vlády, úplně neocení. Jinak ale není pro schůzku dvou Zemanů žádný důvod. Nejvyšší státní zástupce zodpovídá pouze vládě, která jej může taky kdykoliv odvolat, jak sám Pavel Zeman říká, jeho mandát trvá vždy do příštího zasedání vlády.
Každý je zodpovědný za svou růži
Ovšem ani ministr spravedlnosti samozřejmě nemá nárok na informace o konkrétních případech. A nic takového nesmí žádat pochopitelně ani prezident, který se v posledních týdnech pasoval do role jakéhosi nad-nejvyššího soudce a zvesela komentuje případy, do kterých mu vůbec nic není.
Jde tu samozřejmě o případ Čapího hnízda, který aktuálně komplikuje život favoritu voleb Andreji Babišovi. Prezident Zeman si již na Hrad pozval samotného Babiše i “jeho” ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a před dvěma týdny oznámil, že by chtěl slyšet i “druhou stranu sporu”, tedy ministra vnitra Milana Chovance.
Pardon, ale o jakém sporu to prezident mluví? Čapí hnízdo je sice politicky velmi citlivá věc, ovšem strany sporu se v ní nejmenují Babiš a Chovanec, ale Babiš a orgány činné v trestním řízení. Babiš má samozřejmě nárok na zacházení, jaké se v téhle zemi dostává jakémukoliv jinému obviněnému (až bude obviněn), na presumpci neviny a koneckonců i na svou kandidaturu ve volbách.
Ale nemá nárok na to, aby za něj obhajobu přebíral prezident republiky a z v podstatě banálního případu možného dotačního podvodu dělal spor dvou politiků, respektive politických stran.
Milan Chovanec, který je ale jako člen vlády v poněkud jiném postavení, se na Hrad skutečně dostavil a jako by chtěl potvrdit, že o nic jiného než Babišův případ v téhle hře nejde, přinesl prezidentovi k narozeninám dort v podobě Čapího hnízda.
Pavel Zeman správně usoudil, že do téhle hry nepatří, i kdyby o Čapím hnízdě nepadlo při schůzce s prezidentem jediné slovo. Ostatně nikdy nevíte, jak bude rozhovor časem intepretovat druhá strana.
Pavel Zeman udělal to, co udělat měl. Arogantní výkřik hradního mluvčího Ovčáčka “každý je zodpovědný za svou růži” to jen potvrdil. Ale vlastně to tak je. Pavel Zeman je zodpovědný za soustavu státního zastupitelství. Zaklepáním na prezidentskou pracovnu by ji jen poškodil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.