Jindřich Heisler – neznámý přítel malířky Toyen

26. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zleva Toyen, Jindřich Heisler a Karel Teige v roce 1940

Byl řadu let nejbližším druhem Toyen. Proslulá malířka ho během války dokonce ukrývala ve vlastní koupelně, aby jako Žid nemusel nastoupit do transportu. Společně pak v roce 1947 emigrovali do Paříže. Přesto básníka, fotografa, výtvarníka a filmaře Jindřicha Heislera zná dnes už jen málokdo.

Účinkují: ředitelka Regionálního muzea v Chrudimi Klára Habartová, archivářky Židovského muzea v Praze Jana Šplíchalová a Radana Rutová a literární a výtvarný kritik, historik Radim Kopáč
Připravila: Milena Štráfeldová

Tak dramatický život, ukončený předčasnou smrtí v 38 letech, by Jindřichu Heislerovi nejspíš nikdo nepředpovídal.

Čtěte také

Narodil se v zámožné podnikatelské rodině, která vlastnila v Chrasti na Chrudimsku prosperující farmaceutickou továrnu. Jindřichův strýc zbohatl zejména na vojenských dodávkách během první světové války.

Všichni očekávali, že Jindřich rodinný podnik jednou zdědí a dál úspěšně povede. Proto také studoval na chemické průmyslovce v Praze. Chemie ho však nezajímala, nebyl příliš dobrý student a maturitu musel složit na Slovensku.

Místo podnikání psal raději básně

Mnohem víc ho od mládí přitahovala poezie a výtvarné umění. Sám psal surrealistické verše, navštěvoval výstavy surrealistických malířů a také se s nimi ve druhé polovině 30. let osobně seznamoval. Spřátelil se tak s Toyen, Jindřichem Štyrským, mluvčím Surrealistické skupiny Karlem Teigem i mnoha dalšími umělci.

Toyen na fotografii ze 30. let.

Ti ho dokonce navštěvovali v jeho rodné Chrasti, kde si Jindřich postavil letní chatu. Tu mu podle pamětníků vymalovala Toyen, stavba však vzala časem za své. Dnes by měly Toyeniny malby jistě obrovskou hodnotu.

S Toyen se Jindřich Heisler dokonce chystal odejít koncem 30. let do Jižní Ameriky, aby unikli nebezpečí nacismu. Z této cesty však nakonec sešlo. Jindřich se, jako ostatně všichni Židé, pak měl během okupace zaregistrovat na židovské obci kvůli transportu. To ale odmítl a rozhodl se, že se bude po zbytek války ukrývat. Stala se z něj tzv. „ponorka“. Po čtyři roky ho ve své malé garsonce na Žižkově ukrývala Toyen, vypráví se, že většinu času musel trávit v koupelně. Jen občas se mohl na pár dní schovat u své sestry nebo u Karla Teigeho.

Za šťáry odvážně prošel kolem esesáků

O jak nebezpečnou situaci šlo, ukazují vzpomínky Jindřichovy sestry Anny. V době největšího pronásledování za heydrichiády probíhala i v domě, kde bydlela Toyen, šťára.

Esesáci prohledávali byt po bytě a bylo jen otázkou času, kdy přijdou i k Toyen. To by pro ni i Jindřicha znamenalo jistou smrt. Jindřich se však oblékl do svrchníku, nasadil si klobouk a s klidným úsměvem prošel kolem esesáků po schodech. Zdvořile každého pozdravil, prohodil pár německých slov a je ani nenapadlo vidět v něm ukrývaného Žida. Nechali ho volně projít na ulici.

Jindřich Štyrský a Toyen během práce na díle Deka v roce 1929

Podruhé tato situace nastala vzápětí, když se na pár dní schoval u své sestry Anny. Bydlela v té době v nejvyšším patře činžáku ve Vršovicích.

Esesáci už stoupali po schodech a Jindřich s Annou byli prý připraveni skočit z balkónu, až hlídka zabuší na dveře. Její kroky se však zastavily o patro níž a Jindřich znovu přežil. Byl nakonec jednou z mála „ponorek“, které se podařilo dožít se konce války.

Je až neuvěřitelné, že v této dramatické době skrývání a neustálé úzkosti a obav o život dokázal tvořit. V malé garsonce u Toyen vznikly cykly jeho básní, experimentoval zde s fotografií a vytvářel tzv. fotografiky. Spolupracoval přitom jak s Jindřichem Štyrským, který však uprostřed války umřel, tak s Toyen. Společně s ní pak svá díla vystaví po osvobození Československa.

Umělecká nesvoboda? To raději exil!

Oba však dobře cítí, že doba, která přichází, nebude svobodnému umění nijak příznivá. V roce 1947 se proto rozhodnou odejít natrvalo do exilu ve Francii. Dobrou záminkou pro ně je chystaná výstava děl Jindřicha Štyrského v Paříži, díky které se Toyen podaří vyvézt z Prahy díla, které jí Štyrský odkázal po své smrti.

Začátky v exilu však pro ně nejsou nijak lehké, bydlí v laciném penzionu na předměstí Paříže a doslova trpí hlady a zimou.

Toyen: Spící

Přesto se hned po příjezdu do Francie zapojí do práce surrealistické skupiny André Bretona. S ním se Toyen měla možnost poznat už během jeho předválečné návštěvy Prahy.

A byl to právě Jindřich Heisler, který na přelomu 40. a 50. let minulého století rozvinul mnohostrannou kulturní činnost. Vydával surrealistickou revui, pořádal výstavy z děl svých přátel, sám se pustil do výtvarné práce a dokonce psal i filmové scénáře. Pro Bretonovu skupinu je doslova nepostradatelný.

A cvrček usnul

Tato jeho až horečná aktivita skončila, když počátkem roku 1953 cestou za Bretonem náhle v metru zkolaboval.

Čtěte také

Bretonovi se ho ještě podařilo převézt do nemocnice, tam ale Jindřich Heisler 4. ledna zemřel na selhání srdce.

A cvrček usnul, napsal Breton v jeho nekrologu. Heislerova maminka se o smrti svého syna dozvěděla až ze zahraničního vysílání francouzského rozhlasu.

Díla Toyen či Jindřicha Štyrského, blízkých přátel Jindřicha Heislera, dnes na aukcích výtvarného umění dosahují mnohamilionových částek. O jeho vlastním díle a dramatických zvratech jeho života se ví jen málo.

V pořadu z cyklu Historie Plus je připomínají ředitelka Regionálního muzea v Chrudimi Klára Habartová, archivářky Židovského muzea v Praze Jana Šplíchalová a Radana Rutová a literární a výtvarný kritik a historik Radim Kopáč.

autor: Milena Štráfeldová
Spustit audio

Související