Jen si nechte Dubčeka v Moskvě… Jak by vypadal srpen 1968, kdyby se někdo rozhodl jinak?
Okupace naší země v noci z 20 na 21. srpna 1968 byla rychlá a nečekaná. A vyžadovala rychlé reakce. Za mnohé se dodnes nemusíme stydět. Nejvyšší představitelé státu se jasně vymezili proti okupantům. Jenže to tak vůbec nemuselo být. Nepředvídatelné situace mohou vyvolat nepředvídatelné odezvy. Na jednu takovou se zaměří 2. díl seriálu Coby kdyby tak trochu jiné Historie Plus.
Čtěte také
Hned následující den po nočním přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy unášejí okupanti naše nejvyšší vládní představitele do Moskvy.
Plánují dosadit vládu novou, prosovětskou, tzv. dělnicko-rolnickou revoluční vládu Aloise Indry a Vasiľa Biľaka. S tím však musí souhlasit prezident Ludvík Svoboda. Ten její ustanovení odmítá podepsat.
Údajně prohlásil: „To, co mi tady navrhujete, udělat nemohu a nikdy neudělám. Kdybych něco takového udělal, národ by mě musel vyhnat z tohoto Hradu jako prašivého psa!“
My jsme si ale zkusili pohrát s dějinami:
Co kdyby Svoboda podepsal?
Prezident v našich alternativních představách se vznikem nové vlády souhlasí a místo odsouzení okupace by následně zazněla z rozhlasových přijímačů třeba slova: „My, straničtí a vládní činitelé Československé socialistické republiky, jsme se obrátili na Sovětský svaz a ostatní spojenecké státy se žádostí o poskytnutí bezodkladné bratrské pomoci našemu československému lidu včetně ozbrojených sil…“
Čtěte také
Byla by reakce veřejnosti umírněná, nebo by se naopak v ještě větší míře obrátila nejen proti sovětským okupantům, ale i proti vlastním vládním představitelům dosazeným na základě sovětského diktátu?
V té souvislosti se nabízí další otázka, měl by vůbec Svoboda důvod odjet do Moskvy, aby hrdinně přivezl naše vládní představitele zpět?
Hrdina, nebo kolaborant?
Jak víme, Svoboda nepodepsal dělnicko-rolnickou vládu a místo toho odletěl do Moskvy. Přivezl do Československa nejen unesené vládní představitele, ale také podepsaný Moskevský protokol, ve kterém se plně podřizují diktátu Sovětského svazu. Co bylo nakonec horší?
Čtěte také
„Svoboda odletěl z republiky a postavil se do čela mise, která sovětům strašně ulehčila situaci. Vlastně jim otevřel vrátka k tomu, aby donutili Dubčeka, Černíka, Smrkovského podepsat protokol za to, že se budou moci vrátit z Moskvy,“ vysvětluje historik Jan Adamec.
A společně s ním si také ve speciálním dílu pořadu Historie Plus o kontrafaktuálních dějinách naší země povíme, jak by to u nás mohlo vypadat dál, kdyby prezident Svoboda naopak s ustanovením dělnicko-rolnické vlády souhlasil. Máme ostatně s kým srovnávat, k podobným situacím došlo v Maďarsku či Polsku.
Poslouchejte říjnovou sérii tak trochu jiné Historie Plus „Coby kdyby“.
Související
-
Znakem ruských pracovníků jest neúcta k zákonům, varoval po válce český zpravodajský důstojník
Jaká je česká zkušenost s Ruskem resp. Sovětským svazem ve 20. století? Otřesná. Gulagy, rozčarování, zklamání, otroctví, vojenské násilí, lži a vydírání.
-
Po srpnu 1968 mohli funkcionáři prásknout dveřmi, ale oni se nechali ponižovat, říká Pithart
„Porážka není hanba. V roce 1968 jsme nemohli vyhrát, ale způsob porážky byl zcela v našich rukou,“ říká bývalý politik Petr Pithart.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.