Jejich vůle žít byla neuvěřitelná, nic je nesrazilo na kolena, říká o přeživších holocaustu fotograf Buxbaum
Spolu s judaistou Danielem Soukupem vydal v knižní podobě portréty stoletých, kteří přežili holocaust, s názvem Až do sto dvaceti let. „Fascinovalo mě, jak je možné, že se tihle lidé i po tom, co si prožili, dožili tak významného věku, někteří dokonce v úžasné kondici,“ přibližuje v pátečních Hovorech Českého rozhlasu Plus fotograf Jindřich Buxbaum.
Čtěte také
„Vysvětluju si to tak, že jejich vůle žít byla tak neuvěřitelná a vůbec nic je nesrazilo na kolena i přes to, že si prožili tak neuvěřitelné věci – věznění, ponižování nebo pochody smrti,“ říká Buxbaum.
„Když se nad tím člověk zamyslí nějak hlouběji, tak si řekne: ‚Jak je toto možné?‘ Ale pak to pochopí, když se s těmi lidmi začne stýkat,“ dodává s tím, že všichni přeživší zachycení v jeho knize sdíleli obrovskou pozitivitu a energii.
Dar psát
Až do sto dvaceti let je už třetí kniha, kterou spolu Jindřich Buxbaum a Daniel Soukup vydali. Soukup je vysokoškolský vyučují a doktor judaistiky, o kterém fotograf poznamenává, že má velký dar, co se týče písma.
„Koho jiného bych si měl vybrat? Je to člen Židovské obce Olomouc, které jsme oba členy. Máme stejný pohled na život, na věc, a dokonce myslím, že máme i stejný pohled na stáří a na všechno,“ říká Buxbaum s tím, že se spolu pravidelně setkávají.
Čtěte také
Prvotinu jménem Židé v diaspoře vydali v roce 2017, druhou knihu Sedmero požehnání pak v roce 2020. Současná novinka by ale neměla být jejich poslední spoluprací.
„Určitě bychom chtěli něco zase vymyslet. Já jsem si dokonce říkal, že možná bych pokračoval ještě v dalším díle, nebo teď jedu dokonce za Chasidy do Maroka – jezdím za nimi pravidelně po světě, stýkám se s nimi, mám tam mnoho přátel, a to jak v Jeruzalémě, tak všude možně po světě,“ popisuje své plány.
„Teď jsem se rozhodl, že poletím do Maroka, kde je významný jarcajt pana Rabína Pinta a má ho navštívit, tento jarcajt, mnoho poutníků z celého světa. Hovoří se o tom, že by jich tam mohlo být až 10 tisíc,“ dodává.
Známí a kontakty
Stoleté muže a ženy, kteří přežili holocaust, nebylo vůbec jednoduché vyhledávat. „Těch lidí, co nám pomáhalo, bylo opravdu hodně,“ přiznává fotograf a jmenuje například Tomáše Terna, bývalého předsedu Židovské obce v Bratislavě.
Čtěte také
Od nich dostávali tipy a kontakty na možné přeživší. „Pak se k těm lidem dostat, navázat s nimi přátelství, abyste se s nimi nějakým způsobem sblížil, to nebylo zas tak jednoduché,“ přibližuje Buxbaum.
„Tihle lidé jsou velmi milí, vstřícní, všechno, ale logicky se trochu bojí. Takže nějakou dobu to třeba trvalo – u někoho to šlo rychle, ale někdy to trvalo,“ dodává.
Celé Hovory si poslechněte na začátku článku. Ptal se Vladimír Kroc.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
