Jefim Fištejn: Svoboda tisku není zcela zaručena nikde

Autor zprávy bývalý šéfredaktor deníku Washington Post Leonard Downie než vyšel se svými obviněními na veřejnost, hovořil s desítkami zpravodajců trvale pokrývajících činnost Bílého domu a s řadou vedoucích osobností americké žurnalistiky. Zpráva tvrdí, že vláda Baracka Obamy pod rouškou ochrany citlivých údajů, jež jsou předmětem státního tajemství, vytvořila atmosféru, v níž se úředníci bojí jakýchkoli kontaktů s novináři a profesionální sběr důležitých informací je orgány činnými v trestním řízení vnímán jako napomáhání zločinu. Přitom oficiální zástupci Bílého domu místo normální komunikace s médii pro informování veřejnosti raději používají sociální sítě a internet. Již v prvním odstavci nabízí Výbor na ochranu novinářů docela tristní obraz současných poměrů: „Každý, kdo upadl v podezření, že probíral s reportéry jakoukoli utajenou informaci, se stává objektem zevrubného vyšetřování. Jsou nuceni podstoupit zkoušku na detektoru lži, kontrolují se jejich telefonní hovory a elektronická korespondence. Na všech státních úřadech je zaveden tzv. program Vnitřní hrozba, v jehož rámci je každý zaměstnanec povinen sledovat chování svých kolegů a donašečstvím bránit jakýmkoli únikům informací.“

Za první funkční období prezidenta Obamy osm zaměstnanců a externích spolupracovníků státních úřadů bylo soudně stíháno za vyzrazení státních tajemství tisku. To zvlášť zaráží, když povážíme, že za celé předchozí století takové trestní kauzy byly pouze tři. Poprvé v dějinách státní prokuratura označila novináře – v tomto případě reportéra televizního kanálu Fox News – za spolupachatele zločinu, jímž bylo odcizení státního tajemství. Na základě utajené soudní sankce provedly zpravodajské služby bezprecedentní „realizaci“, když si u operátora vyžádaly veškerou informaci o telefonických hovorech a elektronické korespondenci stovky novinářů z agentury Associated Press.

Po tiskových zprávách o tajných protiteroristických operacích tento boj s informačními úniky dostal obzvlášť agresivní podobu. Autoři zprávy ovšem mají za to, že protiteroristický boj je spíše zástěrkou, za níž se skrývá snaha Obamovy vlády omezit přístup sdělovacích prostředků k jakékoli informaci o činnosti vlády – a to už je pokus podvázat tradiční společenskou roli tisku coby kritika moci. Oficiální Bílý dům připomíná, že si média stěžovala na nedostatek vstřícnosti úřadů také v dobách vládnutí George Bushe Jr. a že nikdo z předchůdců neposkytoval tolik rozhovorů jako právě prezident Obama. Viceprezident lidsko-právní organizace Freedom House Arch Paddington má za to, že se Obamova vláda liší od všech předchozích administrativ přímým a nepřímým tlakem, který vyvíjí na úředníky. Chce dosáhnout stavu, kdy veškerá vládní činnost bude komentována jen oficiálními tiskovými tajemníky, jejichž úkol začasté je spíš zamlčet, než povědět.

Ministerstvo spravedlnosti Spojených států vysvětluje snahu kriminalizovat novinářskou činnost tím, že je nesmírně důležité zjistit skutečné zdroje úniku utajované informace. Zdá se však, že vyšetřovatelé budou muset hledat jiné způsoby boje s úniky. Kongres totiž nyní posuzuje návrh zákona, který novinářům umožní beztrestně neprozrazovat policii zdroje své informace.