Jefim Fištejn: Putinova pavučina a ruské ovlivňování voleb

Jefim Fištejn
Jefim Fištejn

I když na summitu zemí Asijsko-tichooceánské ekonomické spolupráce k opravdovému plnoformátovému setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem nedošlo a kontakt mezi oběma státníky byl jen letmý, následné poznámky amerického prezidenta byly jako vždy víc než výživné.

Původní ujištění, že věří Putinově nevině ve věci zasahování do amerických voleb, vzápětí poopravil tak, že přece jen dává zapravdu americkým zpravodajským službám obviňujícím Rusko ze zasahování, o němž Putin nemusel vědět. Taková myšlenková rozkolísanost vyvolala hněvivé okřiknutí senátora McCaina a pěknou řádku komentářů, jejichž smysl spočívá v konstatování, že prezident Trump opět sedl Putinovi na lep.

Levicový britský deník The Guardian reagoval na situaci dlouhatánským článkem s názvem „Jak Trump uvízl v nastražené Putinově pavučině.“ Není málo komentátorů, kteří nesdílí sarkastická slova senátora McCaina, že americký prezident více věří našemu nepříteli než americké rozvědce.

Profesor Paul Gregory z univerzity v Houstonu a zároveň spolupracovník časopisu Forbes uveřejnil ve vlivném deníku The Hill článek, v němž nabízí jinou interpretaci Trumpova chování. Podle něho kritici zaměňují nic neznamenající diplomatické zdvořilosti za výraz skutečných záměrů amerického prezidenta.

Donald Trump si dobře uvědomuje, že má co dělat s kleptokratickým zřízením, v němž lež je neodmyslitelnou součástí systému, uvažuje Paul Gregory. Od dob svého založení Rusko se tradičně pokouší zasahovat do voleb všude, kde to jen jde. Bylo by podivné, kdyby zrovna vůči Spojeným státům tuto tradici zradilo.

Americký senátor John McCain

Kdo může být užitečný

Je třeba správně rozumět stavbě Trumpových prohlášení. Netvrdí, že se Rusové nedopouštěli hackerského zasahování, nešířili politickou reklamu a nezasazovali do sociálních sítí falešné zprávy. Říká jenom, že nemá důvod nevěřit Putinovu ujištění, že nedával konkrétní rozkazy k takovým činům.

Systém je podle něho nastaven tak, že navádí k tomu všechny složky. Putin tomu říká vlastenecké jednání. Dobrým příkladem je počínání takové společnosti, jako je Gazprom, což je třeba vnímat jako ojedinělého křížence komerční korporace a zahraničního předvoje diplomatického rezortu.

Vladimir Putin a Donald Trump

Putin nemusí rozkazovat, sami dobře vědí, co je v souladu s jeho postojem, on sám vždy ponechává pro sebe určitou skulinu, která mu umožňuje popřít svou bezprostřední odpovědnost za takové činy.

Paul Gregory má za to, že takový je styl jednání amerického prezidenta se světovými státníky. Mluví zásadně pozitivně o každém, kdo může být pro jeho politiku užitečný, o filipínském prezidentovi Dutertem nebo o čínském vůdci Si Ťin-pchingovi. Je to pouze profesionální zvyk zdatného obchodníka.

Kdyby hned na začátku jednání prohlásil, že jsou to lháři a zloduši, připravil by se o manévrovací prostor a žádný obchod by nemohl být uzavřen. Ve skutečnosti v jejich dobré úmysly zbla nevěří, argumentuje profesor Paul Gregory.