Jefim Fištejn: New York má nového starostu. Jaká bude jeho budoucnost?

Newyorkský tisk, když mluví o názorech nového starosty, neříká jim jinak než pokrokářské. Jak tomu máme rozumět? Má-li to znamenat rozšíření sociálních programů, pak pokrokářem byl také předchozí starosta Michael Bloomberg.

De Blasio kupříkladu chce zvýšit výdaje na vzdělání – třeba zavést bezplatné mateřské školky. Avšak už za Bloombergova působení městský rozpočet na vzdělání se zdvojnásobil. Totéž platí pro nové velkorysé projekty v oblasti dopravy nebo sociálního bydlení: Za Bloomberga magistrát postavil 150 tisíc bytů pro nízkopříjmové skupiny Newyorčanů. Podle de Blasia je to směšně málo.

Své velkolepé plány hodlá nový starosta financovat dodatečným zdaněním lépe situovaných obyvatel. Jeho předchůdce ovšem také dvakrát zvyšoval daňovou zátěž. Programové rozdíly tedy nejsou příliš patrné, čili podezření, že by se Newyorčané náhle radikalizovali, není na místě.

Bloomberg za osm let vládnutí dokázal, že byl vskutku efektivním manažerem v boji se zločinností. Jeho nástupce to má teprve před sebou a bude posuzován podle výsledků. Za předchozího zastupitelstva se velice osvědčila praktika, která umožňovala městským strážníkům perlustrovat podezřelé na ulicích zejména v kriminogenních čtvrtích. Tato metoda známá jako Stop and Frisk, čili „zastavit a prohledat“ umožnila snížit počty vražd: Zatímco před dvaceti lety to bylo 2200 vražd, loni jejich počet klesl na něco přes 400.

De Blasio slíbil voličům, že tuto praktiku zcela zruší a zachová přitom tendenci snižování zločinnosti. Snadné to určitě nebude. Pokud v příštích letech křivka zločinnosti zamíří vzhůru, voliči to novému starostovi jistě spočítají.

Jedním z demagogických argumentů, které de Blasio použil v kampani ve prospěch svého záměru zvýšit daňové břemeno majetných Američanů a korporací, bylo tvrzení, že 46 procent obyvatel města je ohroženo chudobou. Jako každé velkoměsto má New York mnoho tváří a jeho nabídka je dostupná každému nezávisle na stavu peněženky.

Více než polovina nájemného bytového fondu v New Yorku stojí méně než 1000 dolarů za měsíc, byty v domech patřících městu se pronajímají v průměru za 435 dolarů měsíčně. Pronájem je přísně regulován, majitelé ho nesmějí měnit libovolně, tudíž není třeba se obávat, že zvýšení nájemného bude rychlejší než růst příjmů.

Na rozdíl od menších amerických měst má New York rozvinutou síť hromadné dopravy, za kterou obyvatel v průměru zaplatí 130 dolarů, což je zhruba 2600 korun měsíčně, pokud vůbec nepoužívá vlastní auto. Ve městě je plno velice levných nebo zcela bezplatných muzeí, veřejných knihoven, koncertních sálů, kluboven. Mnozí obyvatelé mají za to, že je lepší být chudým v New Yorku, než člověkem průměrného živobytí na venkově.