Jefim Fištejn: Drolení je známkou jednoty
Nejpozději v roce 2022 plánuje Evropská unie vybudovat vlastní ozbrojené síly. Ponoukl ji k tomu chaotický úprk amerického spedičního sboru z Afghánistánu. To deníku The New York Times prozradil unijní komisař pro zahraniční věci a bezpečnost Josep Borrell. Rozhodlo o tom nedávné setkání ministrů obrany členských zemí Unie ve Slovinsku. Koncepce fungování nové ozbrojené složky čítající zhruba 5 tisíc mužů má být schválena nejpozději v březnu příštího roku.
Vrcholné orgány Severoatlantické aliance pokládají nápad za vyloženě škodlivý. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg má za to, že podobné počiny jsou schopny jenom oslabit blok a způsobit rozbroje v Evropě.
Čtěte také
Britský deník Sunday Telegraph uvádí kritické vyjádření Stoltenberga těmito slovy: „Evropské obranné úsilí nikdy nebude moci nahradit NATO. Měli bychom se snažit o společný postup Evropy a Severní Ameriky.“
Problém zčásti tkví v tom, že rozhodující podíl v rozpočtu obranného společenství připadá na země, které nejsou členy Evropské unie – takové jako Norsko, Velká Británie, Island, Turecko, Kanada a Spojené státy.
U zemí, které jsou členy EU, lze pozorovat velmi rozdílnou finanční kázeň: až na pár čestných výjimek skoro žádná neplní vlastní závazky. Pokud to někomu připadá povědomé, nemýlí se. Právě na nastolení finanční kázně trval předchozí prezident Donald Trump, za což byl označen jako rozbíječ aliance.
Evropské jednotky rychlého nasazení
Myšlenka, kterou nyní vehementně prosazují Německo a Francie, není zcela nová. Už v polovině 90. let pod dojmem balkánské bratrovražedné řeže chtělo NATO vytvořit vlastní jednotky rychlého nasazení. Jenže místo plánované 60tisícové armády se podařilo dát dohromady jen jeden a půl tisíce vojáků.
Čtěte také
Sbor byl prohlášen za hotový v roce 2007, avšak Unie ho nikdy nepoužila v ohniscích ozbrojených konfliktů. Afghánský debakl zapůsobil na evropské členy obranného souručenství jako studená sprcha. Na bojišti nutně potřebovali letectvo, dopravní prostředky a logistiku, aby mohli zaručit bezpečné stažení svých občanů. Jenže Spojené státy se na jejich požadavky sprostě vykašlaly.
Evropské jednotky rychlého nasazení by čistě teoreticky mohly udržet kábulské letiště i po odchodu amerických vojáků. Londýn, Berlín a Brusel musely nakonec odsoudit chování Spojených států, které při svém úprku fakticky ignorovaly evropské spojence.
Když lídři Velké sedmičky žádali Bílý dům o prodloužení časového rámce pro stažení svého kontingentu z Afghánistánu, odpověděl jim tím, že nic neodpověděl. A přitom vlna afghánských uprchlíků Evropu ohrožuje mnohem víc než Spojené státy.
„Nikdo se nás na nic neptal, nezjišťoval náš názor na kvapný útěk z Afghánistánu,“ řekl v televizi Bloomberg Johann Wadephul, představitel křesťanských demokratů v německém Bundestagu. „Teď nám nezbývá než v krizových situacích spoléhat na vlastní rozhodnutí.“
Rád bych slyšel aspoň jeden kajícný hlas těch propagandistů, kteří ještě donedávna tvrdili, že příchod vlády Joea Bidena k moci znamená pro blok NATO kýženou záchranu a je známkou jeho radikálního posílení a zvýšení akceschopnosti. Kde jsou? Mají snad něco důležitějšího na práci než se vyjadřovat k totálnímu selhání vlastních předpovědí?
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
