Jednotná definice antisemitismu: „Za dva roky může být zase zrušena,” myslí si Zbyněk Tarant

Demonstrace neonacistů v Novém Bydžově
Demonstrace neonacistů v Novém Bydžově

Velká Británie, jako jedna z prvních zemí, přijala jednotnou definici antisemitismu. Oznámila to premiérka Theresa Mayová. Londýn tak chce účinněji bojovat s trestnými činy motivovanými nenávistí.

V Británii žije pátá největší židovská komunita na světě, počet útoků proti jejím členům se za poslední dva roky zvýšil. Definici vytvořila letos v květnu Mezinárodní aliance pro připomínku holocaustu, která sdružuje 31 zemí včetně Spojeného království.

Cílem je stanovit, co znamená antisemitismus a snáze pak postihovat jeho projevy. O tématu debatujeme s Leo Pavlátem, ředitelem Židovského muzea v Praze a Zbyňkem Tarantem z Katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni.

Pavlát přijetí jednotné definice vítá. „Je velice dobře, že má tento pojem, jehož obsah všichni znají nebo tuší, zcela jasné vymezení,” myslí si. Podle Taranta je nová definice také důležitá, obzvlášť ve Velké Británii, kde projevy antisemitismu narůstají. „V současnosti ten pojem pro oblast trestního práva úplně jasnou definici nemá, často případy posuzujeme trošku ad hoc,” říká Tarant.


Je těžké dohledat počet antisemických činů v České republice. Právě proto, že tu neexistuje přesná definice takových činů, neexistuje o nich ani statistika. Pokud ale porovnáme situaci v České republice s například západní Evropou, tak ta situace zde je jednoznačně lepší. Většina ataků je verbální, výjimečně jde o ty osobní. Leo Pavlát

Oddělit kritiku Izraele a antisemitismus vidí Pavlát jako prospěšné. „Izrael je stát jako jakýkoliv jiný demokratický stát. Pokud je zde co kritizovat, je k tomu prostor. Izrael má spoustu kritiků i doma, právě proto, že je demokratickým státem. V tomto není sporu a kritika Izraele není sama o sobě antisemitismem. Nicméně se jím může stát v případě, kdy je Izraeli měřeno jinými standardy, než jiným demokratickým státům. Když je démonizován, když je mu upíráno právo na existenci. V takovém případě lze zcela jistě hovořit o antisemitismu,” myslí si Pavlát.

Jsou tedy například výzvy k bojkotu izraelského zboží – kvůli osadnické politice – projevem antisemitismu? „To záleží na kontextu, bojkot produkce z osad za zelenou linií se dá do určité míry pochopit. Problém nastává ve chvíli, kdy tyto bojkoty fungují na principu kolektivní viny. Například když jsou židé vylučováni z rozhodovacích orgánů nebo obchodních organizací, neboť se předpokládá, že jejich židovský původ je překážkou pro nestranné rozhodování o bojkotu a tak dále. V tu chvíli jde jasně o diskriminaci na základě původu,” odpovídá Zbyněk Tarant.

Označování zboží považuje Pavlát za ukázku dvojího standardu. „Označuje se zboží z židovských osad, ale existují podobné teritoriální spory, například západní Sahara, kde se nic takového neděje,” říká Pavlát.

Boj o definici

Definice přijatá ve Spojeném království za oficiální není právně závazná. „Z trestněprávního hlediska je velice důležité vymezení pojmů. Může jít o dobré vodítko, ale kdyby šlo o závaznou definici, bylo by v rozhodování naprosto jasné jasné, kdy jde o antisemitismus. Takto to bude stále předmětem diskuzí,” myslí si Pavlát.

Zbyněk Tarant poukazuje na to, že definice není tak úplně nová. „Téměř slovo od slova se shoduje se starší definicí, kterou používala Agentura EU pro základní práva od roku 2005, a poté byla na nátlak palestinských organizací v roce 2013 zneplatněna. Obávám se, že boj o definici bude probíhat nadále a za dva roky se můžeme v rozhovoru bavit o tom, že ta definice byla zrušena.”