Jedna přehlédnutá, ale nepřehlédnutelná novela zákona

Začínám oklikou, ale jenom proto, abych připomněl, že leccos, co se na papíře - třeba i v liteře zákona - jeví jako dobrá či dobře myšlená věc, může pak v reálném životě působit v zásadě neplechu. 1. Července vstoupila v platnost novela zákona, týkající se tzv. "šíření toxikománie". Je to - přesně jak shora řečeno - jistě záslužná věc, kdyby ovšem nebyla tak nešťastně formulována, že podle jistých právních výkladů může znamenat až pět let vězení pro každého, kdo by na veřejnosti tzv. "nevhodně" mluvil, nebo psal nebo třeba zpíval - o drogách...

O tom, že drogy jsou nebezpečná věc, věru žádná. Nicméně zákon, který stanoví za propagaci drog v tisku, filmem, televizí, rozhlasem, počítačovou sítí nebo jinak, může být provinilec uvězněn na jeden až pět let, je norma hodně kontroverzní. I když se tomu mnozí osvícení podporovatelé této zákonné normy vehementně brání, důsledně dodržovaná litera zákona by mohla způsobit, že na jakýsi seznam zakázaných (co já vím) textů, uměleckých děl, atd. By se dostaly tisíce titulů domácí i světové literaratury, písniček, básní, filmů a divadelních her, obrazů nehybných a pohyblivých, a podobně.

Přesný výklad novely zákona o šíření toxikománie neexistuje. Bude ynní zapotřebí vyčkat, jak případné porušení zákonné normy posoudí policie, státní zastupitelství či soud. Jenže ve chvíli, kdy k tomu - dříve nebo později bezpochyby dojde - a před soudem se ocitne třeba interpret Baudelaireových básní, už bude pozdě a tvůrci zákonů budou mít možnost pokrytecky kroutit hlavami a vysvětlovat horem dolem, že "to takhle nemysleli"... To, co budou muset později vysvětlovat totiž nebude spadat do rubriky "boj proti šíření toxikománie", nýbrž do škatulky s nápisem "cenzura".

A teď něco zákonodárně vstřícnějšího. Morální systémy naší kultury jsou už nějakou dobu podrobovány těžkým zkouškám. Rovnováha (byla-li kdy jaká) mezi letitými etickými normami (tedy zjednodušeně - "duchem") a tzv. "pokrokem", tedy rozvojem exaktních věd (opět zjednodušeně řečeno - "rozumem"), byla dávno narušena. V tzv. civilizovaném světě (bohužel) vzrůstá počet duševních nemocí, sebevražd, drogových závislostí, rozvrácených rodin, zločinů, násilí, bezmoci.

Další zkratka: Udržet civilizaci nějak pohromadě je nekonečně složitá záležitost, jejím ovšem základem je snaha po zachování či nějaké životaschopné obměně jisté struktury, která se dějinně ukázala jako fungující. K tomu, aby tu vůbec byla nějaká shoda o této fungující struktuře, slouží (kromě jiného) také zákony. K tomu, aby se život lidského jedince nepohyboval jen v mantinelech řady pokynů, přikázání, zákonů a podobně přispívá cosi, čemu jsme si uvykli říkat "umění".

Ve chvíli, kdy o sebe křísnou dva pohledy na svět - ten přísně "zákonný" a ten imaginací uvolněný "umělecký", bychom všichni měli zbystřit pozornost. Jde o velice zásadní a zároveň velice křehkou květinku, nazývanou v moderních dějinách "demokracie", tedy systém který si velice cení jak zachování životaschopné struktury civilizace (a jejího vývoje), tak osobní svobody jednotlivce.

Z příkladu lehce odbyté formulace novely zákona o šíření toxikománio by se dalo soudit na to, že právě souladu těchto dvou stavebních prvků demokracie, věnují místní zákonodárci málo pozornosti. Je trochu s podivem, že pár nevhodně (či nešťastně) formulovaných vět v jinak nejspíš dobře míněné novele příslušného zákona, ušlo pozornosti Poslanecké sněnovny, Senátu a prezidenta republika. Petici proti této novele už podepsalo přes šest tisíc lidí, kterým bezpochyby nejde o legalizaci nelegálních drog, nýbrž o svobodu projevu. Snad se tato iniciativa přenese i na program jednání nově zvolené Poslanecké sněmovny dříve, než z toho bude nějaká větší ostuda kolem cenzury uměleckých děl.

rse@rozhlas.cz