Jean-Claude Trichet bude v čele Evropské ústřední banky

Kdo si čte z novinových zpráv sotva titulky, snadno by mohl nabýt dojmu, že za výběrem Jeana-Clauda Tricheta do čela Evropské ústřední banky je jedna z proslulých pletich, které dovedou zosnovat jen v Paříži. Vždyť kdo by mohl nominovat jako hlavního strážce společné evropské měny člověka, jehož vzdělání a profesionální postoje určila École nationale d´administration, tradiční kolébka francouzské politické a správní elity? A to ještě finančníka, za kterým se táhlo nepříjemně zavánějící podezření, že z pozice státního úředníka ne právě čistým způsobem pomáhal z bryndy bance Crédit Lyonnais.

Překvapení, jak už tomu v politice, a té evropské zvláště bývá, spočívá jako obvykle v detailech, jež by se znamenitě vyjímaly v anekdotě, které se před nějakým časem připisovaly sovětskému Rádiu Jerevan a které byly založeny na tom, že v nich platilo vše, co bylo dříve řečeno, ale zároveň jednotlivé detaily příběhu popíraly celek.

Tedy je pravdou, že Jean-Claude Trichet absolvoval prestižní francouzskou školu, které se mnohdy právem vyčítá, že politici z ní vzešlí, se sobě v mnohém podobají. Proto se snadno mezi sebou domluví, ale málokdy jsou schopni opustit zažitá myšlenkové schémata.

Jenže Trichet, jak se zdá, patří k těm absolventům, kteří se École National d´administration povedli. Pro Čechy bude nejsrozumitelnějším argumentem skutečnost, že nastávající evropský centrální bankéř má lepší pověst v zahraničí, než doma. Trichetova odborná reputace v politických kruzích byla taková, že po jeho službách, když šlo o vážné věci, sáhli postupně prezidenti Valéry Giscard d'Estaing, Francois Mitterand i Jacques Chirac. A to přesto, že byl služebníkem takříkajíc nepohodlným.

Když jde o peníze, prozíraví politici dávají přednost nepohodlným před podlézavým. Koneckonců, který z pretendentů na prestižní funkci by v době, kdy se rozhoduje o úspěchu jeho nominace, napsal svému prezidentovi dopis, že by měl státní finance a hlavně schodek rozpočtu dát do souladu se strohými Maastrichtskými kritérii? Navíc v době, kdy z Paříže vychází série politických signálů, že v době chřadnoucího hospodářského růstu ve většině zemí Evropské unie by Maastrichtská kazajka potřebovala o dva až knoflíčky povolit. A právě Jean-Claude Trichet nyní vzkázal Chiracovi, že francouzské státní finance potřebují ozdravnou kúru.

Nástupce Wima Duisenberga má na své straně ještě jednu výhodu. Nizozemci, který se vyjadřoval i podle měřítek pro centrální bankéře málomluvně, scházel smysl pro komunikaci, který umocňoval neobratnými vyjádřeními. Jean-Claude Trichet je z jiného těsta. Svou pověst vybudoval nejen na důsledném lpění na akurátních finančních zásadách, ale také na tom, že se vždy staral o to, jak jeho myšlenky, vyjádřené slovy a činy, působí. Podle jeho názoru není důležité se správně rozhodnout, ale také to, zda tomuto rozhodnutí ostatní porozumějí. Poslední zábrana na cestě k vrcholné bankéřské funkci padla letos na jaře, když soud Tricheta zprostil obvinění, že měl prsty ve finančních injekcích státu pro Crédit Lyonnais.

V Paříži jistě měli na mysli vlastní prestiž, když chtěli, aby se Duisenbergovým nástupcem stal někdo z jejich hnízda. Galská prozíravost či chcete-li obmyslnost, se projevovala v tom, že navrhli Jeana-Clauda Tricheta, který jakoby z pařížského hnízda nebyl. Jak vysvětlit takový paradox? Snad jedině jiným paradoxem. Ten, kdo říkal, že na Francouze je třeba dát si pozor, protože každý z nich podléhá nějaké slabosti, měl samozřejmě pravdu. Vždyť příklady pro toto tvrzení by se daly sázet zednickou lžící. To ale nevylučuje případy, kdy se Francouz doopravdy povede.