Je přirozené cítit své kořeny, ale modrá krev už dnes nic neznamená, říká František Kinský
Ve středu byl odvysílán prozatím poslední díl úspěšného pořadu České televize Modrá krev, který sleduje osudy české aristokracie. Jeho moderátor je sám pokračovatelem českého šlechtického rodu. Jak žijí šlechticové v Česku tři dekády po pádu režimu, který je pronásledoval? A čím si vysvětluje úspěch svého pořadu? „Ta nešťastná doba už je daleko za námi. Český stát se zachoval velkoryse, tak proč žehrat,“ hodnotí v Osobnosti Plus František Kinský.
Mít šlechtický původ podle Kinského už dobrých sto let nic neznamená. „Žijeme jako úplně běžné rodiny, jen při kulatých narozeninách se nás sejde víc,“ žertuje průvodce pořadem Modrá krev.
Čtěte také
Pořad mapující historii i současné osudy českých šlechtických rodů nyní odvysílal svou čtvrtou sérii. Pozitivní ohlasy, které vyvolal, však jeho tvůrci prý ze začátku ani zdaleka nepředvídali.
„Nikdo jsme nepočítali, že to bude mít tak neuvěřitelný úspěch. Původně jsme si říkali, že uděláme osm dílů. Když se to povede, bude to mít slušný ohlas a projde vysíláním bez nějakých negativních reakcí diváků, budeme spokojeni. To, co se začalo dít, jsme vůbec nečekali. Byli jsme nejúspěšnějí – a další série znovu a znovu,“ vypráví.
Čtěte také
Jeden z nejsilnějších zážitků z natáčení má František Kinský ze setkání s paní Eleonorou Dujkovou, narozenou do šlechtického rodu Bubna-Litic.
„Ona už tehdy byla velmi stará dáma. Po skončení natáčení nás požádala, jestli bychom ještě mohli zapnout kamery. Ten rozhovor s ní byl hotov, ale samozřejmě jsme jí vyhověli. Měla v podstatě jediné přání – řekla ‚já bych se ráda rozloučila’. To bylo neuvěřitelné, protože poměrně krátkou dobu poté odešla ze světa. Bylo to hodně dojemné,“ vzpomíná.
Vrátit se domů
V úvodním segmentu seriálu Modrá krev herec Miroslav Etzler říká, že je na čase šlechtickým rodinám splatit dluh za perzekuci z časů komunistické totality. Daří se to podle Františka Kinského?
Čtěte také
„Myslím, že určitě ano. Ta nešťastná doba už je opravdu daleko za námi, ty postižené rodiny to přežily ve zdraví a s výhledem, že bude líp. A líp je,“ tvrdí a vysvětluje:
„Restituce majetku jsou zázrak východního bloku. Nikde jinde to v takovém rozsahu nebylo. Ano, existovaly, myslím, v Maďarsku, ale tam jste si to museli koupit – mohli jste to získat zpátky, ale museli jste zaplatit. Tady se stát zachoval tak velkoryse, že vám to vrátil. Jak to vypadalo a co vám vracel, to je jiná věc, ale zachoval se velkoryse. A proč žehrat, když vám někdo něco vrátí.“
Čtěte také
Nejmladší generace českých šlechtických rodů často vyrůstala v zahraničí. „Mě vlastně docela překvapilo, že někteří, kteří se narodili jinde, se vrátili a velmi brzo se v Česku s tím prostředím identifikovali. Přijali ho. Možná že když vstupujete do míst, kde byl genofond vaší rodiny po staletí, tak vás to osloví, aniž byste věděli jak. Možná je přirozené cítít své kořeny,“ přemítá a uzavírá:
„Já když jsem vešel do zámku v Kostelci, kde jsem jako úplný mrňous chvilku žil, tak jsem se hlavně rozhlížel, co budeme kde opravovat. Ale přesto – i když ten dům byl takový, jaký byl – jsem opravdu vnitřně cítil, že jsem se vrátil domů.“
Jakou zkušenost si František Kinský odnáší z komunální politiky? A proč jeho dcera nemá ráda Rumcajse? Poslouchejte celý rozhovor v audiu nahoře.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
