Je to pomník brněnské malosti, říká o soše Jošta Lucemburského Jakub Patočka

Sv. Václav na Václavském náměstí v Praze byl svědkem mnohých historických událostí

Už přes dva týdny má Brno ve svém centru novou sochu. Jezdecký pomník od sochaře Jaroslava Róny, který má představovat odvahu, ale zároveň i Jošta Lucemburského, markraběte, kterého historici zrovna, jak se říká, nemusí.

Výhrady nepanují ani tak kolem samotného uměleckého díla, ale kritika směřuje spíš na politickou reprezentaci. Je dobře, že město investovalo do tohoto artefaktu?

„Dobře to je. Socha už teď splnila svůj účel, a navíc je to velmi zdařilý umělecký artefakt,“ uvedl v pořadu Pro a proti bývalý primátor města Brna Richard Svoboda (ODS).

Podle něj účelem sochy je oživení veřejného prostoru a debata o tom, kdo jsme, kam jdeme.

„Ztvárnit odvahu pomocí postavy Jošta nebylo tenkrát záměrem,“ připomněl bývalý primátor. „Socha vznikala po dobu čtyř volených brněnských reprezentací, takže interpretace se posouvala,“ dodal.

Svoboda je přesvědčen, že socha je výrazem velkého sebevědomí. „To, že se Brno rozhodlo postavit takovou sochu v ulicích, není vůbec výraz malosti. A podle mě se to velmi rychle ukáže.“

Historická interpretace postavy Jošta není jednoznačná, zpochybnil výhrady historiků bývalý primátor.

„Kdybychom tímto způsobem hodnotili Zikmunda Lucemburského, Václava IV. nebo otce vlasti Karla IV., tak myslím, že bychom také našli spoustu důvodů, proč bychom na ně neměli vůbec vzpomínat,“ tvrdí Richard Svoboda.


Svoboda: „To, že to byla socha pro Jihlavu je otevřená lež, kterou pan Róna odmítl už při odhalení sochy... Já žádným komplexem netrpím, přeji Pražákům tu kobylu na Václavském náměstí tak, jako oni nám, doufám, přejí sochu svatého Tomáše. Joštova socha bude v městském prostoru velmi pozitivní.“

Šéfredaktor deníku Referendum Jakub Patočka (ČSSD) považuje sochu za příklad toho, jak to dopadne, když se moc domnívá, že má patent na to posuzovat, co je dobré umění, a co ne.


Patočka: „Je to socha, kterou Róna původně plánoval jako sochu rytíře pro Jihlavu, ale protože se tam nenašly prostředky, přihlásil se v Brně, a Brno, které tím projevuje toliko sebevědomí svých radních bez ohledu na názor veřejnosti, sochu pláclo na náměstí, protože se radní cítili méněcenní tím, že Brno na rozdíl od Prahy nemá ani jednu jezdeckou sochu.“

„Dílo samotné nehodnotím, sochá samotná obstojí, ale způsob, jakým se rozhodlo, jak bude náměstí vypadat a co na něm bude, přesně odpovídá skandálním způsobům, jakými město bylo spravováno v minulých obdobích,“ tvrdí novinář.

Patočkovi vadí, že zatímco v normálních evropských sebevědomých městech velikosti Brna předchází takovým zásahům do veřejného prostoru debata, v Brně se koná až potom.

„Róna je v tom nevinně a nemůže za to, v jakém kontextu se jeho socha ocitla, a co kolem toho vzniklo,“ dodal.

Šéfredaktor připomněl i názor historika Martina Wihody z Masarykovy Univerzity v Brně, který postavu Jošta charakterizuje takto: „Byl to mimořádně chamtivý člověk, který hromadil statky ve svůj vlastní prospěch. Byl i svárlivý, dostal se do sporu téměř s kýmkoli, ukázal se být špatným hospodářem a správcem země, po jeho smrti zůstala Morava v troskách a dluzích.“

„Postavili jsme tu sochu, o které nevíme jestli je Joštem, nebo odvahou. Nedebatovali jsme o tom, s kým chceme, aby dnes byla ve veřejném prostoru odvaha spojována, a tvrdíme, že má být spojována s člověkem, který má mnohem více společného s politiky, kteří o tom rozhodovali, než s odvahou. Je to pomník brněnské malosti,“ shrnul Jakub Patočka.