Je opravdu mrtvá?

Ta podporuje, jak známo, jistě strany spíše extremistické, s disciplinovaným voličstvem.

Soustředíme-li se na naše nejsilnější strany, potom - dle mého názoru - dojdeme k dvěma důležitým závěrům: Za prvé: Paroubek začíná své straně v jejím čele škodit, neboť odrazuje mnoho příslušníků střední třídy - těch, kteří jsou intelektuálnější, mohou být levicovější a mohli by volit sociální demokracii. Za druhé: Občanští demokraté - podle eurovoleb naše nejsilnější strana - trpí určitou schizofrenií, aniž si to její voliči uvědomují, nebo - aniž si to její voliči uvědomovat chtějí.

ODS je naší jedinou parlamentní čistě pravicovou stranou a tak všichni pravicoví voliči, kteří nejsou křesťansky orientováni a kteří nechtějí dát hlas ideologicky nevyhraněným Zeleným, volí ODS. A už jsme u Lisabonské smlouvy - ta je totiž oním neuralgickým, troufám si říct, oním schizofrenním bodem politiky ODS.

Možná se mýlím, ale přesvědčování senátorů ODS, aby souhlasili s ratifikací Lisabonské smlouvy - protože se ono přesvědčování dělo doma, v České republice - bylo vlastně sdělením pro voliče ODS. Bylo sdělením pro voliče ODS, že je tato strana pod vedením Mirka Topolánka a ne pod vedením Václava Klause a proto je stranou proevropskou. Voliči, opakuji voliči, ODS totiž jsou ve své většině proevropští - nebo alespoň byli, průzkumy veřejného mínění na toto téma z poslední doby chybí - a nesdílejí eurofobní názory svého bývalého guru, Václava Klause. Jenže vedoucím kandidátky a šéfem bruselské ODS je přitom Jan Zahradil, jenž asi reprezentuje jinou ODS, než jakou volili při evropských volbách voliči ODS. Tím ale ta schizofrenie zdaleka nekončí.

Při návštěvě Polska, v doprovodu britského šéfa Konzervativců, Davida Camerona u polské hostitelské strany Právo a spravedlnost, známé svým bigotním katolicismem, jímž se netají ani prezident Polské republiky, Lech Kaczynski, prohlásil Mirek Topolánek, že je Lisabonská smlouva mrtvá. Jak to tedy je? Je mrtvá, nebo je třeba ji ratifikovat? To přece není konsistentní -

ratifikovat něco, co je mrtvé, i když tuto alternativu Mirek Topolánek považuje za možnou a konsistentní. Není to ale zase spíš i sdělení pro funkcionáře a zákonodárce ODS a pro všechny eurofederalisty, že předseda ODS je proti Lisabonské smlouvě?

A není ostatně Mirek Topolánek v jiné společnosti, než by měl být? Co má ODS společného s bigotním polským katolicismem, reprezentovaným stranou Právo a spravedlnost, PiS? Vždyť, cituji dle Lidových novin, ještě v roce dva tisíce šest, označil Mirek Topolánek tehdejší vládu v čele s PiS za populistickou a ODS uzavřela partnerství s liberální Občanskou platformou, s níž je PiS do krve znepřátelena, konec citátu. ODS je ostatně zkratka pro Občanskou demokratickou stranu. A i v případě britských toryů - nerezignoval Topolánek na onu liberální složku ODS? Vždycky jsme přece čítávali, že ODS je liberálně-konzervativní strana. Nehledě k tomu, že ono nové britsko-polsko-české seskupení nutně oslabí hlavní pravicovou frakci Evropského parlamentu, jímž je Evropská lidová strana. I když, znovu cituji ze stejného listu Cameronova slova, po prvé od rozšíření Evropské unie se v europarlamentu objeví silná centropravicová skupina, která bude alternativou federalistických názorů, konec citátu.

Mirek Topolánek - na rozdíl od Paroubka - hřeší navíc na svůj přijatelný zevnějšek, ale i přitom by jako významný politik měl vědět, že si nemůže všechno dovolit. Buď je předsedou významné české politické strany s ambicemi na premiéra, nebo je řadový občan. A je-li to první, pak se nemůže objevovat na pozemcích Berlusconiho vily na Sardinii v rouše Adamově - jak nás informují Lidové noviny - ať už je to bulvárem jakkoli zveličeno a dáno do souvislosti s s přítomnými mladými dívkami. Prostě - řečeno po lopatě - je přinejmenším nešikovné, aby premiér, nebo potenciální premiér chodil někde nahatý; prostě není řadový občan.

Zpět k celkové situaci i k volbám: generálka to byla poučná, leccos ukázala a naznačila. Minimálně to, že volby na podzim budou zajímavé.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .