Je nutné přehodnotit samotný systém, jak připravovat lidi na to, že budou vyhoštěni, říká Džamila Stehlíková

„Bohužel, je to systémový problém. Naše policie neumí pracovat s žadateli o azyl a nebo s lidmi, kterým byl azyl odpeřen a musí být vyhoštěni,“ myslí si Džamila Stehlíková, bývalá ministryně pro lidská práva a psychiatrička.

Policisté se cizince z Kamerunu pokusili do letadla dostat násilím. Použili přitom slzotvorný plyn, pouta a na letiště ho převáželi ve vozíku na zavazadla. Kapitán letadla odmítl cizince vzít na palubu. A tak se vyhoštění podařilo až napodruhé.

„Jednak na to nemají odpovídající školení a jednak ve většině zemí na západ od nás se tímto zabývají sociální pracovníci a psychologové.

Kdyby s pánem z Kamerunu někdo pracoval a byl mu vysvětlen smysl toho, co proběhne, tak si myslím, že by nemusel klást vůbec žádný odpor a nedošlo by k ponižujícímu a nedůstojenému zacházení,“ komentuje situaci Džamila Stehlíková.

Kamerunec si na policejní chování stěžoval. Policie mužovu stížnost označila za nedůvodnou a Generální inspekce bezpečnostních sborů oznámení odložila. Teď se jím musí znovu zabývat. Cizinec nyní může požádat o finanční náhradu újmy za ponižující zacházení.

„Ve většině uprchlických zařízení na Západě jsou sociální pracovníci, kteří mají lidi čekající na vyhoštění na starosti. Pracují s nimi, navazují s nimi psychologický vztah. A pak to vyhoštění probíhá tak, že je z 90 % dobrovolné. Domluví se na datu odletu a vše probíhá efektivně a důstojně,“ upozorňuje bývalá ministryně pro lidská práva Stehlíková.

Podle výroku soudu je nepřípustné zbytečné vyvolávání pocitu strachu a méněcennosti. Co z toho pro budoucí postup policie při vyhošťování cizinců plyne?

„Je nutné přehodnotit samotný systém, jakým způsobem pracovat s lidmi a připravovat je na to, že budou vyhoštění. Stává se totiž často, že nejenom se tu informaci dozvědí pozdě, až při zadržení policií, třeba v místě bydliště. Ale není tam nikdo, kdo by jim vysvětlit, co se děje, čeho se dopustili. Není tu překladatel. Proto ti lidé bývají v šoku, nechtějí spolupracovat a vyhoštění se brání,“ uzavírá Džamila Stehlíková.