Je to něco mezi bundou a dekou od babičky nataženou na rámu, zjednodušuje svou tvorbu textilní umělkyně Králík Rosická

Čtěte také

Současné umění je přeintelektualizované, zahleděné do sebe. Tihle lidé tvoří z vnitřního přetlaku, říká o art brut sběratel

Patří mezi nejnadanější mladé výtvarnice v Česku. V dětství chtěla být módní návrhářkou, nakonec se stala umělkyní, pro kterou je základním materiálem textil. Ve své tvorbě propojuje textilie s malbou.

Představuje estetiku nové generace umělců. „Baví mě zaznamenávat ženské rituály, jako je holení nebo pořizování selfie, i témata, která jsou považována za tabu,“ říká žena, která vystavovala už na řadě prestižních míst. Stáže absolvovala v Turíně a New Yorku, časopis Forbes ji zařadil do výběru 30 pod 30.

„Deka od babičky“

Lucie Králík Rosická je textilní umělkyní a pro výrobu svých prací používá techniku kviltování. 

„Když to mám zjednodušit, tak je to v podstatě něco mezi prošívanou zimní bundou, peřinou, dekou od babičky nataženou na rámu. Ale to to tak dost nehezky shazuju. Já samozřejmě ten proces úplně zbožňuju, ale tak jako pro představu, pro zjednodušení, ať posluchač ví, na co se má dívat,“ popisuje svou práci.

Co dokáže textil, co jiné materiály neumí?

„Věřím tomu, že textil dokáže mnohem jednodušeji a širšímu množství lidí lépe předat moje myšlenky a situace, protože já to ráda přirovnávám k tomu, že když malíř jde do galerie a vidí krásnou, hutnou malbu, tak je tam úplně to pnutí si na ni sáhnout, osahat si to, protože člověk ví, jak se s těmi materiály pracuje. Ale u toho textilu vlastně každý člověk má zkušenosti s materiálem, každé ráno se obléká, přemýšlí nad tím, jestli je to příjemné, není to příjemné. Takže pro mě ta práce s textilem je obohacující, že ještě vyvolává tenhle pocit navíc, že si na to lidi opravdu chtějí sáhnout,“ popisuje Králík Rosická.

Cesta k autoportrétu

Ve svých dílech ztvárňuje témata jako ženskost, tělesnost, intimita, sebepřijetí, ženské tělo, intimní věci. Umělkyně vzpomíná, že se k těmto tématům dostala už během studia na Akademii výtvarných umění.

Čtěte také

Jaké umění vystavovat ve veřejném prostoru? „Musí lidi zaujmout na první pohled,“ míní kurátorka

„Já jsem se snažila hledat nějaká témata, která by nebyla úplně úzce propojená se mnou, protože samozřejmě potom je to o něco jednodušší, že člověk si nastuduje nějaké téma a vlastně to pro něj není tak osobní. Ale u mě to bylo hrozně poznat, že ta díla potom neměla takovou sílu,“ říká Králík Rosická a pokračuje:

„Postupně jsem se prokousala až k tomu autoportrétu a vlastně ten mi už dlouhodobě dává největší smysl, že prostě o těch tématech neumím jinak hovořit, tak abych byla schopná něco předat bez toho, aniž bych použila ten autoportrét. Je to pro mě strašně zvláštní. Někdy bych to ráda nedělala, ale na druhou stranu mi to potom dává naprosto smysl.“

Proč Lucie Králík Rosická na obrazech řeší intimní nebo citlivá ženská témata? A jsou poruchy příjmu potravy po porodu tabu? Poslechněte si celé Hovory. Ptal se Michael Rozsypal.