Je americko-ruská dohoda o odzbrojení Bašára Asada dobrá?

Dohoda o likvidaci Asadových zbraní má řadu háčků

Americko-ruské jednání o odzbrojení Bašára Asada skončilo dohodou, která předpokládá, že chemické zbraně budou do poloviny příštího roku zlikvidovány. Sýrie má do týdne předložit seznam svého arzenálu a do listopadu by měli v zemi začít operovat inspektoři OSN, které musí Asad pustit do všech skladišť. Dohoda neobsahuje žádnou hrozbu vojenského úderu, ale prezident Barack Obama zdůraznil, že jestli dohoda nebude naplněna, jsou Spojené státy připraveny útok provést.

Řada médií poukazuje na překážky, které budou plnění dohody provázet. Podle serveru Businessweek bude těžké dodržet termín likvidace zbraní do poloviny roku 2014, i kdyby Asad s inspektory spolupracoval. O tom však oslovení odborníci pochybují – Asad je „ztělesněná nespolehlivost“. Další otázkou bude rozhodnost, s jakou se k plnění dohody postaví Rusko. Její součástí není počet Asadových skladišť, takže nelze odhadnout, jestli Asad nahlásí všechna. Experti jsou přesvědčeni, že se určitě pokusí nějaké chemické zbraně utajit. Nejistota panuje i ohledně množství chemických látek, které Asadův režim má – Američané je odhadují na tisíc metrických tun, včetně sarinu a yperitu, zatímco Rusové tvrdí, že je jich mnohem méně.

Odborníci rovněž pochybují, že Asad pustí inspektory do všech požadovaných míst, a upozorňují, že bude komplikované, či dokonce vyloučené dostat za probíhajících bojů chemické zbraně ze Sýrie. Některé z chemických látek lze zničit na místě, ale třeba sarin by musel být ze země odvezen. Dohoda ani neuvádí, kdo a kde zbraně zničí. Nejpravděpodobnějším kandidátem je Rusko, protože má příslušné objekty a technologie, a to je syrský spojenec.

Americký deník Los Angeles Times upozorňuje, že sklady chemických zbraní jsou roztroušeny po celé Sýrii – některé se nacházejí u Damašku, jiné na severu v provinciích Homs, Hamá a Aleppo nebo na pobřeží Středozemního moře v Latákiji. Žádná silnice v Sýrii dnes není bezpečná a povstalci, kteří americko-ruskou dohodu o likvidaci chemických zbraní odmítli, upozornili, že inspektoři i zbraně se mohou stát terčem útoku. Stalo se to ostatně nedávno i zbrojním inspektorům OSN, kteří hledali důkazy o použití chemických zbraní.

Válkou ničená Sýrie|foto: ČTK,ČTK

Dohoda je vítězstvím Obamy, Putina a Asada, ale syrského lidu určitě ne, píše americký server New York Daily News. Oddechli si i Američané, kteří už na další vojenskou intervenci na Blízkém východě nemají žaludek. Suverénní macho Vladimir Putin trochu posílil pověst, kterou Rusko ztratilo s rozpadem Sovětského svazu, a ulevilo se i největšímu lháři ze všech Bašáru Asadovi, protože zůstává u moci a bude celý proces, o němž dohoda pojednává, kontrolovat. Jádro problému však dohoda neřeší. Bezprostřední krize sice pominula, ale válka a humanitární katastrofa pokračují dál.

S likvidací chemických zbraní souhlasil v roce 2003 i libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, připomíná Washington Post. Hýřil vstřícností a ochotou a pouštěl inspektory, kam si přáli. Teprve po jeho smrti v roce 2011 se ukázalo, že si velké množství chemických zbraní ponechal – do bunkru hluboko pod zemí v poušti schoval stovky bojeschopných válečných hlavic s yperitem. Západ neví přesně, kolik chemických zbraní má Asad, ani jaké. Navíc Kaddáfí svou dohodu uzavřel v době míru, zatímco na území Sýrie zuří válka. A na rozdíl od Sýrie nebyla likvidace chemických zbraní v Libyi tak naléhavá.

Izraelský server Debkafile vidí hlavní problém dohody v absenci hrozby amerického útoku, nebude-li Asad plnit sliby. To mu dává možnost přihlásit jen malou část chemických zbraní a zbytek si s pomocí svých ruských a íránských spojenců schovat pro případ, že by mu hrozila porážka. Podle serveru je jasné, že už dal Obama možnost útoku definitivně k ledu.

Dohodu odmítají i syrští povstalci a arabské státy

Syrští povstalci americko-ruskou dohodu odmítají, protože Asad se tak vyhne americkému útoku, píše server stanice Al-Arabíja. Jeden z velitelů Svobodné syrské armády Abdal Džabar Akidí nazval plán „podrazem, který prospěje leda tak Izraeli, a ne syrskému lidu“. Rebelové jsou ostatně také rozhořčeni, že se svět začal k zásahu proti Asadovi mobilizovat, teprve když režim použil chemické zbraně, a nevadilo mu, že zabil přes 100.000 lidí konvenčními zbraněmi, řekl Akidí v rozhovoru pro stanici.

Odmítl také jakékoli politické řešení krize, dokud se Asad nevzdá moci. Rovněž kritizoval opoziční politické vedení, které podle něj nekoordinuje postup s vojenským povstaleckým velením, a prohlásil, že političtí vůdci „reprezentují jen ty, kdo je zvolili, a ne syrský lid“. Povstalci upozorňují, že jakmile Barack Obama pozastavil americký úder, začal Asad opět bombardovat Damašek, protože už „necítí mezinárodní tlak“. Také místní povstalecké skupiny v Damašku odmítají americko-ruskou dohodu jako „laciný trik, který má Asadovi jen získat víc času na to, aby pozabíjel ještě víc lidí“.

Zraněné děti v Sýrii|foto: ČTK/AP,ČTK

I většina arabských médií je z vývoje zklamaná. Panarabský deník Ašark al-Awsat označil dohodu o Asadově odzbrojení za „projev americké i mezinárodní slabosti“ a poznamenal, že „Rusové dali Američanům, a zejména Obamovi, nezapomenutelnou lekci. Bezpečnost celého regionu je teď kvůli Obamově slabosti ohrožena. Asada posílilo, když vidí, že Spojené státy nemají sílu ani vůli vojenský zásah provést,“ soudí Ašark.

Arabské země v Perském zálivu si dál přejí americký úder a obávají se, že americko-ruská dohoda konec syrské občanské války nepřinese, píše server katarské televize Al-Džazíra. Cituje bahrajnského ministra zahraničí Chálida bin Ahmeda al-Chalífu, který prohlásil, že státy v Perském zálivu „už unavuje otálení mezinárodního společenství“ a požadují okamžité ukončeni krveprolití v Sýrii. Arabské země jsou přesvědčeny, že odzbrojit Asada se nepodaří a že Rusko mu bude dál dodávat konvenční zbraně a držet ho u moci.

Proč Asad najednou couvl a souhlasil s ruským návrhem? ptá se Al-Kuds al-Arabí a odpovídá si: Protože jeho armáda je už tak slabá, že by se z amerického úderu nevzpamatovala. „Syřané se v posledních padesáti letech naučili, že diktatura rychle padne, když se vyskytne vážná hrozba zvenčí,“ píše deník. „Když ale k zahraniční intervenci nedojde, pak je diktatura ochotná zničit vlastní zemi, jakmile začne její lid požadovat svobodu.“

Syrský režim stěhuje chemické zbraně

Zatímco se Amerika, Rusko i Asad radují z nové dohody, tajná syrská jednotka rozmisťuje chemické zbraně a látky až na padesát různých míst, aby je Spojené státy nemohly najít, kdyby se přece jen rozhodly úder provést, píše americký deník Wall Street Journal. Toto zjištění vyvolává otázky, jak se bude likvidace nekonvenčních zbraní vlastně provádět. Americké a izraelské zpravodajské služby jsou přesto přesvědčeny, že vědí, kde se většina syrských chemických zbraní nachází, i když s menší sebedůvěrou než před půl rokem, řekli listu nejmenovaní američtí představitelé.

Elitní syrská jednotka 450, která patří k Syrskému vědeckému a výzkumnému středisku řídícímu syrský chemický program, stěhuje zbraně už několik měsíců, ale pokračovala i minulý týden, kdy už probíhala jednání o jejich likvidaci. Jednotka se skládá výlučně z příslušníků Asadovy alawitské sekty. V minulosti režim skladoval většinu chemických a biologických zbraní ve velkých objektech v západní Sýrii, ale zhruba před rokem je začal rozvážet do větších i menších skladů na západě, severu a jihu země.

Americký ministr zahraničí John Kerry se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem|foto: ČTK/AP, Larry Downing,ČTK

Spojené státy sledují stěhování satelity, ale pomocí této techniky často není vidět, co přesně se na nákladní vozy nakládá. Proto američtí zpravodajci přiznávají, že dnes vědí mnohem méně než před šesti měsíci. Jednotka 450 se nalézá na seznamu cílů potenciálního amerického útoku, ale zpravodajci varují, že by ztráty v jejích řadách mohly oslabit její schopnost pečovat o chemické zbraně. Samotné sklady chemických zbraní Pentagon bombardovat nechce, aby nedošlo k ohrožení civilistů.

Dal Asad chemické zbraně Hizballáhu?

Syrští povstalci tvrdí, že Bašár Asad předal některé chemické zbraně libanonskému hnutí Hizballáh. Mluvčí Syrské národní koalice Kamál Labwání řekl saúdskoarabskému listu Al-Watan, že rebelové mají dokumenty a svědectví jednoho bývalého zaměstnance vládního střediska výzkumu chemických zbraní, že Asad dal Hizballáhu zhruba jednu tunu nervového plynu VX. Podle Labwáního povstalci zmíněné dokumenty postoupili americkému velvyslanectví v Jordánsku a britské zpravodajské službě v Dauhá.

Izrael několikrát zdůraznil, že Hizballáhu v získání vyspělých zbraní zabrání, a v lednu bombardoval chemickou továrnu poblíž Damašku. Americká stanice CNN zase citovala velitele Svobodné syrské armády Salima Idríse, podle kterého začala syrská vláda přemisťovat své chemické zbraně do Libanonu a Iráku. Bagdád zprávu popřel a izraelští představitelé uvedli, že žádné stěhování syrských zbraní hromadného ničení do Libanonu ani Iráku nezaznamenali.

Asadova manželka marně hledá školu pro syna

Saúdskoarabský server Elaph přinesl zprávu, že manželka syrského prezidenta Asada Asma marně hledá po světě prestižní školu pro jejich desetiletého syna Hafíze, který se má jednoho dne stát hlavou státu po otci Bašárovi. Podle citovaných syrských zběhů Asma Asadová ztratila přátele v Turecku a Kataru a rozhodla se ušetřit své děti osudu ostatních syrských dětí a poslat je ze země pryč. Údajně už oslovila řadu soukromých i státních škol ve Švýcarsku a Británii, ale žádná nebyla ochotna diktátorského synka přijmout.

Dojde k americko-íránskému summitu?

Prezident Barack Obama pracuje nejen na syrské frontě. V posledních týdnech si vyměnil několik dopisů se svým íránským protějškem Hasanem Rúháním a zdá se, že by se obě hlavy státu mohly ještě tento měsíc osobně setkat na okraj zasedání Valného shromáždění OSN, píše americký deník Los Angeles Times. Podle citovaného nejmenovaného představitele spolu oba prezidenti v korespondenci diskutovali o Sýrii, ale především nastínili obrysy přímých rozhovorů o kontroverzním íránském jaderném programu. Osobní jednání mezi oběma hlavami států by bylo první od přerušení diplomatických vztahů v roce 1978.

Spojené státy a Evropská unie si od nástupu nového íránského prezidenta slibují zmírnění nekompromisního postoje Teheránu, přestože Írán v posledních měsících své jaderné schopnosti dál posiloval. Washington i Evropa minulý týden prohlásily, že „další průtahy jsou nepřijatelné“. Nový íránský ministr zahraničí Muhammad Džavád Zaríf minulý týden souhlasil, že by měl íránský jaderný program probíhat „transparentně“ a pod mezinárodní kontrolou, ale upozornil, že světové velmoci nemohou doufat, že Teherán program zastaví.

Íránský prezident Hasan Rúhání|foto: ČTK/AP, Ebrahim Noroozi,ČTK

Poslední neúspěšná schůzka šesti velmocí s Íránem se konala v dubnu v Kazachstánu. Teherán od té doby nainstaloval nové vyspělejší odstředivky na obohacování uranu a pokročil i v budování reaktoru v Araku, který by mohl produkovat plutonium k výrobě atomové bomby. To vše mezinárodní společenství znepokojilo.

Írán pozorně sleduje, jak se Sýrii podařilo s ruskou pomocí vymanévrovat z amerického úderu, který ani neměl svrhnout prezidenta, píše izraelský deník Jerusalem Post. Írán je znám svou diplomatickou zdatností a schopností protahovat jednání – ví přesně, kdy se má ve svém úsilí o výrobu jaderné zbraně zaseknout a kdy naopak povolit. Teď si zapamatuje, jak pěkně se Sýrii povedlo rozdělit mezinárodní společenství v otázce plánovaného úderu a jak odmítavě reagují lidé na Západě na vojenské intervence na Blízkém východě.

Protože však hrozba jednostranného útoku dosud visí ve vzduchu, Írán bude zřejmě postupovat opatrně. To už ostatně dělá a signalizuje vůči Západu vstřícnost. Rúhání na domácí půdě poukazuje na americko-ruskou dohodu o Sýrii, aby ukázal, že diplomacie je úspěšnější než teatrální kousky jeho předchůdce Ahmadínežáda. Jestli se situace okolo Sýrie uklidní, získá a posílí i Írán. Kdyby se však ruský plán na odzbrojení Sýrie zdařil, mohlo by to sblížit Moskvu s Washingtonem a Teherán by se pak nemohl spolehnout na to, že Rusko a Spojené státy budou stát v otázce íránského jaderného programu proti sobě.

Egypt osvobodil obžalované ze střelby do demonstrantů

Egyptský soud před víkendem osvobodil 14 bezpečnostních představitelů a policistů, kteří byli souzeni kvůli zabití demonstrantů na začátku protivládního povstání v lednu 2011 v městě Suezu, píše egyptský deník Al-Ahrám. Šéf bezpečnosti Suezu Muhammad Abdal Hadí, tři jeho kolegové a deset policistů bylo obžalováno ze smrti 17 lidí a zranění více než 300 dalších. Zbaven obvinění byl i podnikatel a člen dnes už zrušené Národní demokratické strany Ibrahim Farag a jeho tři synové, kteří měli na demonstranty v Suezu střílet ze střech a zabít několik lidí. Během jedenáct dní trvající revoluce, která svrhla prezidenta Husního Mubaraka, bylo zabito přes 840 osob, což bylo tehdy všeobecně přičítáno nadměrnému užití síly policie. Nejnovější verdikt soudu znamená, že za to dodnes nebyl odsouzen jediný člověk.

Úspěch Navalného v moskevských volbách

Přestože ruský opoziční politik Alexej Navalný nevyhrál volby moskevského starosty, byl to pro něj velký úspěch, který možná zahájil novou éru, píše německý Spiegel. Navalný se teď stal nezpochybnitelným vůdcem odpůrců Kremlu, i když v úřadu starosty Moskvy zůstane Putinův spojenec Sergej Sobjanin. Na veřejné shromáždění po volební prohře přišlo Navalného pozdravit na 10.000 lidí. Právě na náměstí Bolotnaja protestní hnutí před skoro dvěma lety začalo po zjevném zfalšování parlamentních voleb Kremlem. Oficiálně je vyhrálo Putinovo Jednotné Rusko a svůj nesouhlas tehdy přišlo na náměstí vyjádřit na 100.000 lidí.

Navalnému se předpovídalo nanejvýš 20% hlasů, ale získal jich skoro 30%. Navalný přesto podal stížnost k moskevské volební komisi na nesrovnalosti a podvody a požádal o přepočítání hlasů. Jenže ani nezávislá agentura Golos, která sleduje průběh voleb, žádné vážné narušení volebních práv nebo podvod nezaznamenala. I tak ale Navalný působí revoluci v zaprášeném starém ruském volebním systému. Strany zastoupené v ruské Státní dumě vypadají vedle dynamického mladého politika starožitně.

Opoziční kandidát Alexej Navalnyj |foto: ČTK/AP,ČTK

Jednotné Rusko, které Navalný před lety označil za „stranu podvodníků a zlodějů“, do volebního boje o křeslo starosty vůbec nevstoupilo a Sobjanin kandidovat jako nezávislý, přestože je členem této strany. Dobře však ví, že mnoho Moskvanů Jednotné Rusko nenávidí. Navalný podnikl chytrou kampaň v ulicích a na sociálních sítích, kde dominují jeho příznivci. Média o něm dokonce hovořila častěji než o Sobjaninovi, přestože zprávy o opozičních kandidátech většinou zamlčují. Navalný má však své stoupence i ve státních médiích, kteří mu vyjadřovali podporu v tisku i televizi.

„Zrodilo se nové hnutí!“ prohlásil Navalný na povolebním shromáždění v Moskvě s manželkou Julijou po boku, jak to dělají politici ve Spojených státech. Teď budou další zkouškou moskevské parlamentní volby v příštím roce. Všechno však závisí na prezidentovi Vladimiru Putinovi. V Moskvě otevřel dveře svobodným volbám, i když s cílem Navalného ponížit drtivou porážkou. K té ale nedošlo.

Nad Navalným ale dál visí Damoklův meč vězeňského tábora. V kontroverzním soudním procesu v městě Kirov byl v červenci odsouzen k pětiletému vězení za údajnou krádež dřeva. Verdikt však ještě není konečný. Teď je otázka, zda Navalný půjde za mříže. V Rusku to ví jen jediný člověk – Vladimir Putin.

Kromě stížnosti podal Navalný ve čtvrtek i soudní žalobu, která volební výsledky v Moskvě napadá, dodává k tématu server Rádia Svobodná Evropa – Rádia Svoboda. Podle něj Navalný k žalobě připojil dvacet beden „dokumentárních důkazů o volebních podvodech“. Jeho tým jich připravil 950, řekl Navalný, který je povoláním právník. Sobjanin byl už ale mezitím uveden do funkce moskevského starosty prezidentem Putinem.