Jde dohromady welfare hospodářských zvířat a ekonomická prosperita chovu?

10. leden 2018
Velkochov krav

Přirozený vývoj druhů postupně formuje jejich vlastnosti chování. O tom, jak si tento proces můžeme představit nejen u hospodářských zvířat, hovořil v Magazínu Leonardo biolog Marek Špinka z Výzkumného ústavu živočišné výroby.

„Všechny živočišné druhy mají své vlastnosti anatomické, fyziologické, ale i vlastnosti behaviorální. Chování patří k fenotypu, tedy k tomu, jak živočich vypadá a jak se projevuje v prostředí,“ uvedl vědec.

Etologie zkoumá chování nejen zvířat, ale i člověka. „Psychologie a etologie spolu velmi úzce souvisí, protože chování je řízeno vnitřními psychickými procesy. A stejně jako se člověk přizpůsobuje kulturním a sociálním vlivům, platí totéž i pro hospodářská zvířata, která často žijí v umělém prostředí vytvořeném člověkem.“


„Veškerý repertoár chování divokých prasat je přítomný také u prasete domácího. Když vypustíme březí prasnici do lesa, tak si tam dokáže postavit hnízdo a i v teplotách pod nulou odchová mláďata. Také ale víme, že sele domácí odchované pod divokou bachyní bude klidnější, méně aktivní, méně agresivní a větší část zdrojů bude dávat do vlastního růstu než do pohybu. Takže k nějakým změnám došlo.“

„U domácích zvířat skutečně platí, že řada jejich přizpůsobení, i těch behaviorálních, je taková, že je vyladěna na původní prostředí. A když je chováme v prostředí jiném, tak došlo u nich ke genetických změnám, ale princip jejich chování se nezměnil,“ tvrdí biolog.

Také v chovech hospodářských zvířat v posledních 100 letech došlo k dramatické změně prostředí. „U malých chovů v jednotlivých usedlostech došlo k industrializaci chovu zvířat. Ta žijí v úplně novém prostředí, ve kterých ještě ke genetickým posuvům nemohlo dojít.“

„A to je velký problém z hlediska toho, čemu se česky říká pohoda, anglicky welfare zvířat. Protože zvířata nejsou dostatečně fyziologicky ani behaviorálně vybavena na to, aby nároky tohoto úplně jiného prostředí zvládala. Žijí tak ve stresu a častých zdravotních problémech.“


„Zvláště v zemědělských výzkumných ústavech a na univerzitách se bádá v oboru tzv. animal welfare science. Zkoumá se, jak nalézt cestu, která by na jedné straně zabezpečila ekonomicky prosperující chov těchto zvířat, a na druhou stranu vyloučila přinejmenším nejtěžší formy strádání, kterým zvířata bývají vystavena, protože na toto nové prostředí nemají dobré vybavení.“

Za velmi zajímavou považuje biolog také interakci mezi výzkumy volně žijících a hospodářských zvířat. „Ještě před 20 lety se mnozí zoologové na výzkum chování domácích zvířat dívali z velkým despektem, protože podle nich šlo o degenerovaná a nezajímavá zvířata. Nyní je například pes jeden z nejzajímavějších objektů výzkumu srovnávací psychologie.“

„Výzkum chování domácího zvířete dává nesmírně zajímavé impulsy i pro výzkum psychiky člověka. Chcete-li posoudit do jaké míry zvíře strádá, musíte posoudit, do jaké míry si je zvíře vědomo vlastního já. Tím vzniká důležité srovnávací pole pro poznání, co je u člověka to, že jsme si vědomi sebe sama,“ objasnil biolog Marek Špinka.

Spustit audio
autoři: Veronika Paroulková, Ondřej Čihák
  • Věda
  • biologie
  • etologie
  • welfare zvířat