Jazzový hudebník Lionel Ferbos prožil dlouhý a plodný život
V kulturní rubrice tureckého deníku Zaman jsme se dověděli, že v sobotu zemřel ve svém domě v Crescent City Lionel Ferbos. Minulý čtvrtek se dožil 103 let.
Zesnulý muž hrál od počátku 30. let minulého století na trubku v New Orleansu a byl to zřejmě nejstarší aktivní hudebník v rodném městě jazzu. Zprávu o jeho smrti přinesl neworleánský list Times-Picayune.
Nekrolog v deníku Washington Post připomíná, že pan Ferbos, který hrál na trubku od patnácti let, naposledy veřejně hrál a zpíval ještě letos v březnu melodie, které znal desítky let. „Moderní jazz neumím,“ řekl v New Orleansu, když mu bylo sto let, „pořád doufám, že trefím správné tóny, protože mi jde hlavně o melodii.“
Lionel Ferbos nikdy nebažil po světlech reflektorů a nešlo mu o bravurní sóla, kterými se proslavili neworleánští trumpetisté Joe King Oliver a Louis Armstrong. Na druhé straně vždycky uměl zapadnout do sehraného orchestru a hrát složité harmonické party, specifické pro neworleánský jazz.
Zesnulý hudebník hrál ve třicátých letech na estrádách a v kabaretech i v nočních klubech lemujících Rampart Street, dlouhá léta známou jako středisko černošské zábavy. V 50. a 60. letech se místy uplatnil jako sólový hudebník, ale pak se v 70. letech opět věnoval hře v kapele, když se vrátil zájem o tradiční jazz.
Ještě nedávno se téměř každý týden objevil jako trumpetista, zpěvák a kapelník v jazzové kavárně Palm Court ve Francouzské čtvrti New Orleansu. Její majitelka Nina Bucková řekla pro magazín USA Today, že sem chodila spousta mladých hudebníků jen proto, aby ho viděli.
„Pan Ferbos uchoval zvuk legend, o kterých se už jen mluví,“ liboval si 36letý trumpetista Irvin Mayfield, „když jsme slyšeli jeho trubku, zaslechli jsme, jak hrál Jelly Roll Morton, Kid Ory, King Oliver, Louis Armstrong nebo Buddy Bolden. Pan Ferbos je ještě slyšel na vlastní uši, jejich tóny se uchovaly v jeho hudbě, a jeho tóny jsou teď v mé hudbě.“
Lionel Ferbos nahrál roku 1978 hudbu k filmu Louise Malla Děvčátko, natočeném v New Orleansu, a absolvoval s tamní ragtimovou kapelou několik cest po Evropě. O rok později účinkoval v hudební revui One More Time, ale odmítl nabídku jít do New Yorku, když jeho představení zamířilo na Broadway. Byl radši doma a stále dbal o svou techniku – hru na trubku cvičil každý den i po svých stých narozeninách.
Lionel Charles Ferbos se narodil 17. července roku 1911 v New Orleansu a vyrůstal ve čtvrti Treme. Jako dítě měl astma, a jeho matka ho proto pobídla, aby hrál na banjo. Pak ale uslyšel v jedné dámské kapele hráčku na trubku a jako hudebník se vydal jiným směrem. „Říkal jsem si, že když to dokážou ony, tak to dokážu také,“ vzpomínal v roce 2007, „a tak jsem šel a koupil si ohraný kornet v jedné zastavárně na Rampart Street.“
Naučil se také číst noty, takže byl žádaný v mnoha neworleánských tanečních kapelách. Ve třicátých letech hrál jako první trumpetista v 48členném orchestru financovaném vládou. Jeho vystoupení podporovala za velké hospodářské krize federální program pomoci při hledání zaměstnání.
„S hudbou jsem měl krásný život,“ řekl Lionel Ferbos listu USA Today, když slavil sté narozeniny, „a dokud budu mít zuby, budu hrát. Na trubku se bez zubů hrát nedá.“ Se svou ženou Margueritou, která zemřela roku 2009, prožil 75 let a přežil i svého syna. V New Orleansu žije jeho dcera, tři vnoučata a dvě pravnoučata.
Lionel Ferbos pracoval značnou část života v rodinném obchodě s plechem a vyráběl i instaloval okapy, střechy a trubky pro klimatizaci. Pro práci s kovem měl nadání – některé jeho výrobky jsou k vidění v muzeích. Hudby však nikdy nezanechal a dočkal se doby, kdy přišly opět do módy písně, které se naučil hrát, když byly nové.
„Hrál ty nejkrásnější melodie a jeho zpěv nás vracel do 20. let,“ řekl o něm roku 2008 klarinetista Brian O’Connell, „to, co dělal Lionel, nedělal nikdo jiný. Je to něco, co se nedá napodobit, a až jednou odejde, bude to pryč.“
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.