Jaroušův deník roku 1968 na Twitteru

29. červenec 2018

Twitterový účet Jaroslav Hlas 68 (@jarous68) se stal součástí programové nabídky a webu Českého rozhlasu k 50. výročí událostí roku 1968. Zájemci díky němu mohou den po dni sledovat fiktivní příběh jednatřicátníka Jarouše, který pracuje v Československém rozhlase roku 1968. Do svého twitterového deníku si zapisuje své postřehy a sdílí také archovní zvuky z vysílání rozhlasu.

„Soudruh Dubček má v rukou fotoaparát a dělá si snímek soudruha Svobody..." Z vedlejší kanceláře, kde se kolega Ondřej Franta probírá archivními nahrávkami zjara roku 1968, se už nějakou dobu linou zvuky reportáže z prvomájového průvodu. Když hlasatel začne s nezvyklou bezprostředností popisovat, jak si první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček fotí na tribuně prezidenta republiky Ludvíka Svobodu, musím všeho nechat. Tohle se nedá neposlouchat. Optimismus a upřímné veselí, znějící v reportérově hlase, jsou prostě nakažlivé. Je duben letošního roku a my naplno připravujeme náš twitterový projekt.

Dějiny ve 280 znacích

Jarouše vymyslelo Rešeršní oddělení a knihovna Českého rozhlasu, aby tak originálním způsobem připomnělo padesát let pražského jara. Historické online reportáže už pár let nejsou nic nového. Stačí si vzpomenout na úspěšný rozhlasový projekt Srpen 68 - přímý přenos z minulosti, kterým v létě 2013 český Facebook zaujal Filip Rožánek, tehdy zaměstnanec Českého rozhlasu. Následovaly Znovu 89 a v době stého výročí začátku první světové války Před 100 lety. Během loňského roku vzbudily velkou pozornost ruské projekty, připomínající na sociálních sítích sté výročí revoluce roku 1917. V únoru 2018 měl zase Český rozhlas na Twitteru úspěch s reportáží o únorovém převratu.

My jsme ale chtěli zkusit něco nového: zaujmout uživatele sociálních sítí příběhem člověka, který je sice smyšlený, přesto však velice lidský. S tímhle nápadem přišel náš vedoucí Tomáš Dufka. Nejsme na sociální sítě velcí odborníci, pomohlo nám však oddělení Nových médií a rozhlasová manažerka sociálních sítí Anna Kolářová. Poradila nám, abychom použili Twitter, který je přehlednější a dynamičtější než Facebook. Je to takzvaná mikroblogovací platforma. Podobně jako Facebook je Twitter sociální sít, ale příspěvky tu mohou mít jen omezený rozsah. Dřív to bylo už legendárních 140 znaků, dnes 280. Rozvíjet příběh, ve kterém by se náš hrdina projevil nejenom jako pozorovatel politického a společenského dění, ale i jako živý člověk se svými tužbami a náladami, není samozřejmě na omezené ploše Twitteru jednoduché. Využít jsme chtěli bohaté zdroje rozhlasové knihovny a archivu, hlavně ale zvukové nahrávky, kterých se z doby pražského jara naštěstí zachovalo velmi mnoho. V dubnu jsme proto strávili spoustu hodin studiem vzpomínek novinářů, kteří v rozhlase v roce 1968 pracovali, hrabali se v archivních fondech, četli staré noviny - nejen české, ale i Le Monde a londýnské Timesy - a hlavně poslouchali. Došlo i na setkání s pamětníky.

Jedeme na Lyru

Náš velký den přišel 1. května 2018. Začali jsme tweetovat a Jarouš mohl vyrazit do prvomájového průvodu, kde se stal svědkem příhody, popsané v úvodu článku. Jak věrní čtenáři vědí, ten foťák byl jeho. Od té doby toho stihl zažít hodně. Kromě toho, že pilně pracuje, píše a nahrává, si také zajel na Bratislavskou lyru, málem podepsal přihlášku do KSČ a odstěhoval se z bytu svých rodičů na Těšnově, kde po rozvodu nějakou dobu bydlel. Nevynechá žádné číslo Literárních listů a vybírá pro vás to nejzajímavější z aktuálního Rudého práva nebo týdeníku Reportér.

Jaroušův svět oživují i další postavy - nejsou to žádní slavní novináři ani politici, ale obyčejní zaměstnanci Československého rozhlasu, pro které je pražské jaro a následný příchod okupačních vojsk součástí jejích každodenních životů: Irena, David a Ondřej. Mladší sestra Marie mu do Prahy píše o bouřlivém pařížském květnu.

Zaujalo vás to a chcete o Jaroušovi vědět víc? Je to snadné, nepotřebujete ani účet na Twitteru. Stačí otevřít adresu twitter.com/jarous68. Jarouše najdete i prostřednictvím tematických stránek Českého rozhlasu, jež mají webovou adresu 1968.rozhlas.cz. A pokud si Jarouše a další postavy z jeho deníku oblíbíte, nezapomeňte si poslechnout rozhlasovou hru Petra Kazdy Včera, dne 20. srpna., kterou odvysílají stanice ČRo 21. srpna 2018. Z ní se dozvíte, jak lidé z Jaroušova okolí prožívali dramatické chvíle příchodu vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna. Konec Jaroušova příběhu to ale ještě nebude, ten přijde až v září.

Spustit audio

Více o tématu